Uháčkovala jsem špunty

Kdo v létě nehledal ovečky z Déčka, měl by se nad sebou asi zamyslet, protože takový mezery ve vzdělání by mohly bejt zásadní. V zimě jsem jednu takovou duhovou uháčkovala, což vedlo dvě osoby ke dvěma mylným závěrům: Já usoudila,…

Naposledy poprvé do školky

Ty začátky školy a školky mě jednou fakt zabijou, ale kupodivu jsme to i letos (stejně jako loni) přežili. Všichni odešli tam, kam měli, a kdyby se Kiki nenechala strhnout řvací davovou psychózou, ani by nikdo nebrečel 😉 Moje zeď…

Moje boží křeslo

Jak se stalo, že z toho křesla nalevo mám to napravo, jsem sáhodlouze popisovala tady, takže k tomu už se vracet nebudu (hurá 😉 ) Jak jsem se tak na něj celý odpoledne zálibně dívala, vzpomněla jsem si na video,…

Jak jsem si potáhla křeslo

Nevím, jestli moje sílící touha po ušáku souvisela s nějakou krizí středního věku, nebo s tím, že mám konečně kamna, ke kteým by se dal postavit, ale ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeden úplně geniální na mě čeká na…

Co jsem četla v červenci

Je mi úplně jasný, že za pár tejdnů budu hořce litovat, že jsem to kdy vypustila z pusy, ale to vedro mi pěkně leze na mozek. Nemám skoro ani sílu číst, což je známka největší krize. Takže stručně, než se…

Moje šílený trofeje

O tom, jak to celý vzniklo a že to není z mojí hlavy, jsem už před pár týdny psala TADY , takže se (výjimečně) nebudu zdlouhavě opakovat. Postupně jsem se na ně vrhala a zase je odkládala příšernĚ dlouho, což…

Polštář úplně improvizační

Přestože maj deky něco do sebe, minulej tejden jsem čirou náhodou znovuobjevila polštářový kouzlo, spočívající v tom, že během odpoledne je hotovo, a tomu se prostě odolat nedá. Tohle léto holt bude ve znamení polštářů a tipuju, že bych konečně…