Lidový spolek meloun

Blížící se léto poznám každej rok. Koupím si v zelenině tři kila lusků, všechen ten hrášek z nich během čtvrt hodiny vyžeru a pak až do večera skučím a bojím se vylézt z baráku, abych se někde nepotento. To mi nezabrání v tom, abych celou akci druhej den nezopakovala a nedělala to průběžně tak dlouho,

Za to, že přežily!

Obdivuju každýho, kdo se rozhodne pracovat jako učitelka. Trávit většinu života s cizíma dětma a přitom na ně neustále neječet, nebo je dokonce nemlátit, je pro mě asi stejně nepochopitelný, jako pracovat v jaderný elektrárně, nebo v řídícím letovým středisku. I když to druhý je možná jednodušší. Nechápu, že naše paní učitelky nemaj tiky v