Ušila jsem šaty. Dvoje!

Oboje stejně, ale vypadaj každý úplně jinak, což je skoro záhada, ne? Nejdřív trochu divočiny, protože to je přesně to, co člověk v tomhle počasí potřebuje. Abych to trochu zjemnila, vytunila jsem je růžovou krajkou, která se hodí prostě všude. Myslím, že v kombinaci s tou žlutou tylovou spodničkou z toho rozhodně nevylezla slaďárna pro

Baletní sukně letí ke klokanům

Ráno byla fakt hustá mlha. Původně jsem napsala hnusná, ale pak jsem to přehodnotila, protože jakmile se rozednilo, byla vlastně docela hezká. Teď vařím květákovou polívku a v celým bytě to smrdí tak, jako by někdo fakt hodně nafouklej nestihl doběhnout na záchod a vykonat tam smrdutou, velkou potřebu. Snad to do večera vyvětrám. Zatímco

Narozeninová róba aneb Jak jsem ji vystříhala

Znáte takový ty scény z filmů, kde dojde k bouračce na dálnici, deset aut sešrotovaných jak harmoniky, přijedou hasiči s nůžkama na plech, kterýma z nich vystříhaj všechny pasažéry, všichni nakonec přežijou a hudba vítězně hraje? Jestli ne, je nejvyšší čas to napravit, protože pořádnej happyend se hodí vždycky. Já takovej film neviděla asi sto

Co jsem četla v říjnu

Vzhledem k tomu, že něčí zuby měly během října potřebu prorážet se skrz dásně většinu nocí a když jsem osmkrát vzhůru, už ráno se těším, až si půjdu v osm lehnout, se mi ani nechce věřit, že jsem toho přečetla tolik. A dokonce nic z toho nebyla kravina, takže můžu s klidem doporučovat o stobrko:

Námořnická deka

Úplně živě si vybavuju, jak jsem na jaře vítězoslavně sesbírala po celým bytě všechny ty rukavice, šály, čepice, nákrčníky a jiný zateplovací oděvní součástky. Ta druhá půlka vzpomínky, ve který ty věci někam ukládám,  bohužel zmizela kdesi v propadlišti mýho opotřebovanýho mozku a já nic z toho nejsem teď schopná najít. Rozhodla jsem se předstírat,