Rozstříhala jsem to

V lednu jsem zahájila debordelizaci skříní, jejíž první fáze byla víc než úspěšná. Proto mě ani ve snu nenapadlo, že druhý kolo bude ještě výživnější. Asi za to může nějaká vrozená sklerotičnost, protože jinak si nedokážu vysvětlit to, že jsem opět zapomněla na hromadu zvanou Věci k ohni. Znáte? Pokud jste si vzali někoho, jako

Maxišaty pro mimino

Teď si říkám, že ona už vlastně asi ani mimino není, když se konečně odhodlala vyrazit do světa i jinak než po čtyřech, ne? Budu si to asi muset nějak přecvaknout v hlavě, ale na to teď není čas. Momentálně totiž pracujeme na budování letního šatníku. To množný číslo není mateřskej plurál, ale plurál čistokrevný

Holčička. Konečně!

Jolanka si téměř od narození zarytě odmítala vzít na sebe cokoli byť vzdáleně připomínajícího sukýnky a šatičky. Navíc se zhruba ve dvou letech rozhodla, že se jmenuje Martínek a bylo vymalováno. Prostě holčičák. Sice jsem díky tomu měla pro Vojtu spoustu zděděnýho modrýho oblečení, autíček a jiných ryze princeznovských záležitostí, ale zároveň nulovou příležitost se

Po kouskách

Poslední dobou se mi vůbec nedaří najít během dne nějakej delší časovej úsek, ve kterým by se něco stihlo od začátku do konce. A tím delším myslím cokoli nad 60 minut. Večery nepočítám, to už jen padám s knížkou na gauč a jsem ráda, že (kromě zvedání skleničky s vínem) nemusím vykonávat žádnej pohyb. V

Co jsem četla v únoru

Něčím jsem se nemohla vlbec prokousat, něco jsem sežrala za dva večery a něco jsem vůbec nepochopila. Už to skoro začíná bejt tradice nebo co. Abych se neopakovala, tak jako novinku znovuobjevuju audioknihy, čímž úplně porušuju svůj autistickej zvyk nikdy nemít rozečtených víc knih najednou. Kupodivu mě to ani neirituje – že by to poslouchání