Spoďárová smršť

Nemít kalendář, neuvěřím, že je květen za rohem. Když je venku takhle hnusně, nedá se dělat nic jinýho, než vybalit všechny ty kytkatý látky a ušít z nich něco echt letního. Plavky to sice nejsou, ale nemá to k nim daleko, ne? Dříve mě tyhle titěrný věci tak nebavily, ale asi to bude tím, že

Dovyšívala jsem!

Asi tak tisíckrát jsem měla chuť do toho hodit vidle a prostě to zahrabat někam, kde to už nikdy nenajdu, ale nedalo mi to. Přesně jak jsem předpokládala tady. Celou dobu (asi tak stopadesátsedm hodin) jsem musela přemejlšet, proč mě to tak příšerně irituje a došla jsem akorát k tomu, že je to na mě

Domotala jsem

Ani se mi tomu nechce věřit, ale konečně jsem se domotala na konec. Teď mě napadá, že bych mohla vyndat metr a změřit si to, protože se mi zdá, že bych tím v klidu obtočila středně velkej panelák a ještě by mi zbyl dostatečně dlouhej cancour, na kterým bych se mohla pověsit. V zápalu boje

Co jsem četla v březnu

Když na to teď koukám, zdá se mi, že byl ten březen nějak delší, než ostatní měsíce. Nebo za to možná mohla ta jarní únava, díky který jsem poslední dobou večer schopná jen padnout na gauč a přikrejt se knížkou. Ono je to vlastně jedno, protože to bezesporu bylo výživný, a to se počítá! Ladislav