Poslední díl zdánlivě nekonečného seriálu s názvem Můj další úlet je konečně tady. Po fázi stříhací a motací jsem vítězoslavně došila koberec a jsem na sebe fakt pyšná. Nevyhodit ho v půlce z okna, mě ovšem stálo víc sebezapření, než obvykle snesu. Ne proto, že by na tom bylo něco složitýho, nebo že by to
Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějaký knížky ztvrdla víc než tejden. Teď jsem to zvládla dokonce dvakrát za měsíc, což mě přivedlo na myšlenku, že to možná nebylo těma knížkama, ale mnou. Objěktivně uznávám, že v dubnu jsem upadala večer do kómatu dřív, než jsem našla sílu rozsvítit lampičku. Nicméně když teď
Zvítězila jsem sama nad sebou! Polštář je hotovej, takže teď zbývá jen vymyslet, kam ho dát, aby mi ho nikdo nepocintal, nepoblil, nebo z něj rovnou neserval ty střapečky, který mi trvalo umotat skoro stejně tak dlouho, jako celý slavný vyšívání. Nejlepší by asi bylo dno nějaký skříně, ale to bych se zase nemohla kochat.
