Co jsem četla v červenci

Je mi úplně jasný, že za pár tejdnů budu hořce litovat, že jsem to kdy vypustila z pusy, ale to vedro mi pěkně leze na mozek. Nemám skoro ani sílu číst, což je známka největší krize. Takže stručně, než se definitivně upeču: Petra Dvořáková – Dědina Nevím, jestli je to knížka pro každýho, ale ten,

Moje šílený trofeje

O tom, jak to celý vzniklo a že to není z mojí hlavy, jsem už před pár týdny psala TADY , takže se (výjimečně) nebudu zdlouhavě opakovat. Postupně jsem se na ně vrhala a zase je odkládala příšernĚ dlouho, což zpětně vůbec nechápu a jediný, čím si to dokážu vysvětlit, je moje nechuť k ručnímu