Blog

A už víte, co TO bude?

Moje třetí „nejoblíbenější“ otázka v posledních týdnech.
První je samozřejmě „A to jste jako fakt chtěli?!“ i když hodně těsně za ní zaostává „Tyjo, tak to už bude brzy, ne?“ 
Vzhledem k tomu, že čtyři měsíce za brzy rozhodně nepovažuju, je asi jasný, že vypadám jako koule už teď…
(a o tom třeba někdy jindy, protože to je temný příběh na dlouhý večery)

Nicméně.

Když jsem před třemi týdny šla na ultrazvuk, trval Kolouš na tom, že rozhodně půjde se mnou, aby to měla z první ruky a o nic nepřišla. Doktora jsme preventivně hned na začátku upozornily, že jestli je mimino zdravý a má všechno na svým místě, nás sice zajímá, ale to hlavní, co potřebujeme vědět, je pohlaví, protože Vojta ráno skoro brečel, když jsme mu říkaly, že to třeba taky může bejt holka.
„A co bys chtěla ty?“ zajímal se přátelsky gynekolog.
„Mně je to jedno,“ pravila rozumná holčička „hlavně když to bude ta holka!“ zazdila vzápětí ten záblesk vyspělého přístupu.

Evidentně jsem fakt byla jediná, kdo to vůbec neřešil.

Dobře jsem udělala, protože jsme nic neviděli.
A když píšu nic, myslím tím NIC. Podle pana doktora by v určitých chvílích ten pindík prostě vidět byl, pokud by tam byl, takže šance na bráchu je … deset procent.

Ještě pořád mi to bylo jedno.
Celkem asi sedm dalších hodin, dokud nedorazil Vojta ze školky.
Pravil, že „to ale není vůbec fér, já žádnou další ségru nechtěl“ trochu u toho fňukal a hlavně se na mě smrtelně urazil.

Zítra jdeme znova.
Já ještě pořád nic neušila z těch růžových slonů, takže evidentně taky tak trochu doufám, že se třeba ještě brácha ukáže.
Vojtěchova důvěra v mou pravdomluvnost je natolik nezlomná,že jde zítra se mnou, aby to prej viděl na vlastní oči.
Hujerovi hadr. Ani si radši nepředstavuju tu komedii v ordinaci!

Držte palce, ať je to tentokrát jistý, nebo na ty látky do podzimu nesáhnu a to rozhodně není v plánu;)

Odpovědět