Před pár dny začal Slow Fashion October. Jsem na sebe dost pyšná, že už víc než rok nepořebuju, aby mi někdo říkal, kterej měsíc se mám zamyslet nad tím, jestli zbytečně nenakupuju hadry vyrobený chudákama dětma někde v Bangladéši, ale zrovna se mi to hodí. Někdy loni jsem Vojtovi koupila frajerský džíny s prodřenýma kolenama.
Kdo v létě nehledal ovečky z Déčka, měl by se nad sebou asi zamyslet, protože takový mezery ve vzdělání by mohly bejt zásadní. V zimě jsem jednu takovou duhovou uháčkovala, což vedlo dvě osoby ke dvěma mylným závěrům: Já usoudila, že mám odpracováno a z Déčka už na mě žádná záludnost nevyskočí, zatímco Vojta evidentně
Ty začátky školy a školky mě jednou fakt zabijou, ale kupodivu jsme to i letos (stejně jako loni) přežili. Všichni odešli tam, kam měli, a kdyby se Kiki nenechala strhnout řvací davovou psychózou, ani by nikdo nebrečel 😉 Moje zeď definitivně padla za oběť bídné škumpě, takže jsme se museli o pár metrů posunout, ale
Jak se stalo, že z toho křesla nalevo mám to napravo, jsem sáhodlouze popisovala tady, takže k tomu už se vracet nebudu (hurá 😉 ) Jak jsem se tak na něj celý odpoledne zálibně dívala, vzpomněla jsem si na video, který na mě nedávno kdesi vyskočilo. Tomio Okamura v něm zaníceně vykládal o tom, jak
Nevím, jestli moje sílící touha po ušáku souvisela s nějakou krizí středního věku, nebo s tím, že mám konečně kamna, ke kteým by se dal postavit, ale ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeden úplně geniální na mě čeká na Sázavě, to začalo bejt nepodstatný. Sice jsem netušila v jakým je stavu, ale o to
Je mi úplně jasný, že za pár tejdnů budu hořce litovat, že jsem to kdy vypustila z pusy, ale to vedro mi pěkně leze na mozek. Nemám skoro ani sílu číst, což je známka největší krize. Takže stručně, než se definitivně upeču: Petra Dvořáková – Dědina Nevím, jestli je to knížka pro každýho, ale ten,
O tom, jak to celý vzniklo a že to není z mojí hlavy, jsem už před pár týdny psala TADY , takže se (výjimečně) nebudu zdlouhavě opakovat. Postupně jsem se na ně vrhala a zase je odkládala příšernĚ dlouho, což zpětně vůbec nechápu a jediný, čím si to dokážu vysvětlit, je moje nechuť k ručnímu
Přestože maj deky něco do sebe, minulej tejden jsem čirou náhodou znovuobjevila polštářový kouzlo, spočívající v tom, že během odpoledne je hotovo, a tomu se prostě odolat nedá. Tohle léto holt bude ve znamení polštářů a tipuju, že bych konečně díky tomu mohla zredukovat zásoby zbytkových látek na pouhopouhou jednu krabici, což je bezesporu významný
V létě očividně nemám sílu číst cokoli náročnýho. Nejspíš hlavně proto, že jsou prázdniny. Buď na mě nonstop někdo mluví, nebo jsou sice zticha, ale to zase znamená, že přijde nějakej průser a v takovejch podmínkách se prostě na nic soustředit nedá. Jessie Burton – Múza O Jessie Burton jsem nikdy neslyšela a Múza je
Nevím, jestli byly dnesak nějaký erupce na slunci, ale Kiki po sto letech usoudila, že by si po obědě mohla dát šlofíka. Úplně mě rozhodila, protože na takový dlouhý časový úseky klidu během dne už nejsem zvyklá a vůbec jsem se nebyla schopná rozhodnout, co dělat dřív. Tyhle dilemata obvykle řeším jediným možným způsobem –
