Myslela bych si, že taková karanténa, kdy je člověk pořád doma, bude mít na objem přečtenýho úplně jinej efekt, než jakej se prozatím projevuje u mě – moje koncentrace je na úrovni akvarijní rybičky a po celým dni, kdy na mě nonstop někdo mluví, jsem večer zralá si dát mokrej hadr na čelo, peřinu přes
Tak dlouho se všude možně „nenápadně“ zmiňuju o tom, že roztrhaný, ošoupaný a zmenšený džíny se u mě budou mít dobře, až se mi podařilo založit si slušnou sbírku – to na fotce je asi jedna dvacetina, ale časem dojde na všechny, o to se nebojím.Když Vojta přišel s tím, že by akutně potřeboval velrybu,
Leden se mi letos obecně zdál nějak delší než obvykle. Jak tak na ty knihy koukám, nebyl to jen pocit a objektivně toho bylo nějak všeho moc, včetně čtení, což je jedna z těch pozitivních položek. Jak jinak. Petr Stančík – Mlýn na mumie První třetinu jsem se nějak snažila pobrat, o co jde, ve
Pořád tak nějak zkouším, co to udělá. Tohle vzniklo celý tak nějak neplánovaně, jak mi tak zbyly zrovna tyhle barvy klubíček.Napadlo mě, že by to vlastně mohlo bejt docela solidní punkový háro a ten obličej už mi tam tak nějak vznikl sám. Říkala jsem si, že když už vlasy, měly by bejt pořádně střapatý a
Včera jsem na mý oblíbený Databázi knih objevila něco, co mi doteď unikalo , což nechápu – jsou tam totiž STATISTIKY a to dokonce za těch pár let, kdy si tam tenhle svůj virtuální čtenářskej deníček zapisuju, zpětně. Ačkoli nejsem žádnej statistikovej nadšenec, tohle se mi fakt líbí! Když jsem na to tak koukala, říkala
Už ani nevím, kdy jsem poprvé narazila na video, kde je vidět, co je to punch needle a jaký umí zázraky, ale když jsem tenkrát zuřivě hledala na internetu, jak se to jmenuje česky a kde se to dá koupit, nepodařilo se mi zjistit ani jedno. Pustila jsem to na pár měsíců z hlavy, ale milá
Prosinec je už tak nějak tradičně na čtení chabej, protože času je málo a předvánoční atmosféra u nás klid a ticho absolutně vylučuje – do vánoc jsem tudíž stihla knihy dvě a po nich ten zbytek, což asi mluví za vše… Miloš Urban – Praga Piccola Urban mě jednu dobu hrozně bavil, ale pak to
Už si ani nevzpomínám, kdy jsem poprvé objevila tyhle japonský látky Echino, ale musí to bejt sakra dávno, protože před chvílí mi došlo, že z jedný z nich jsem si ušila tašku na kočár. Ne pro Kiki, ale pro Vojtu a vzhledem k tomu, že mu brzy bude devět, je to takovej můj soukromej šicí
Letošní listopad byl tak hektickej, že utekl dřív, než jsem se stihla vůbec rozkoukat – až se sama zpětně divím, že jsem vůbec aspoň něco přečetla… Chaim Potok – Davitina harfa Další parádní Potok, tentokrát spíš o hledání víry, než jejím posilování. Davita vyrůstá v New Yorku v době, kdy se na druhý straně oceánu
Dodneška si pamatuju, že jsme v obýváku na stolku a i jinde měli háčkovaný dečky, který mamka jednou za čas všechny namočila ve vaně a pak sušila přišpendlený k už nevím čemu, aby byly rovný a vypnutý. Jako malá jsem je obdivovala, v pubertě mi připadaly trapný a teď by se mi možná zase líbily,
