Že jsou ty kytičky návykový, tuším už delší dobu. Je to totiž rychlý, barevný a možností je miliarda, což mi přesně vyhovuje. První várku jsem z nouze naroubovala na jelena a zatím mě pořád baví se na něj koukat. Protože ale jelena vlastním jen jednoho, bylo nutný vymyslet, co udělám s tou hromadou další květeny,
Já než se proberu, je půlka června, tyjo! Nějak nechápu, jak se to stalo, protože květen se mi zdál nekonečnej, ale asi se to teď prostě nějak vyrovnalo. Přečetla jsem kde co a nedočetla jen jednu, takže bilance není zas tak tragická, jak jsem čekala. Alena Mornštajnová – Hana Na tohle jsem v knihovně čekala
Přestože rozhodně nevlastním chrup jako z reklamy na zubní pastu, nepamatuju si, že by mě kdy tak hrozně bolel zub jako minulej víkend. Ničeho se nebojím tak jako zubaře a radši bych šla znovu rodit, než seděla v čekárně a poslouchala vrtačku. Tahle fobie vznikla kdysi dávno a vrcholu dosáhla ve chvíli, kdy se nejmenovaný
Minulej rok na podzim jsem nějkde náhodou viděla, že se dá koupit krabice, ve který je všechno, co člověk potřebuje, aby si mohl na zeď přimontovat trofeje všech možných živočišných druhů. Dokonce včetně jednorožce a toho přece musí mít doma každej, to je jasná věc. Neváhala jsem ani minutu, napsala Ježíškovi a napjatě čekala až
Dvakrát měř, jednou řež. Moje nečastějc porušovaný přísloví (ranní ptáče dál doskáče mu šlape na paty, ale za těch deset let už jsem celkem vycvičená a sem tam si i poskočím). Platí to nejen u focení… …ale hlavně u toho stříhání (kupodivu). Tak jsem se do toho zabrala, že když jsem vítězoslavně složila celou deku, ukázalo
Nejdřív jsem si říkala, že jsem toho přečetla relativně málo proto, že je venku konečně hezky a přes den není čas, ale tím to asi nebude, protože dvě z těch čtyř knih jsem sežrala během dvou dnů každou. To, že ty zbývající nemaj dohromady snad ani 300 stran a vydržely mi na zbytek měsíce musí
Zase jsem zapomněla, že jaro je přežitek. Nikdo nepotřebuje baloňáky, ani polobotky, protože ze sněhulí se leze rovnou do žabek. Na to, aby se tyhle svetry daly použít jako ohoz pro vlahé letní večery, jsem asi mohla vybrat trochu míň tlustou vlnu, ale co. Naštěstí mi totiž chybí odhad a všechny jsou o trochu větší,
Někdy se ta moje výrazná matematická nedostatečnost víc než hodí. Třeba ve chvíli, kdy si předem nejsem schopná vypočítat pravděpodobnost výskytu stejně velkých odstřižků a s tím spojenou případnou paniku z nesouměrnýho výsledku. Ačkoli bych tomu nevěřila, ukázalo se, že to zas tak žhavý není. Sešila jsem dvojice k sobě a pak ještě jednou a
Včera nám cestu na chalupu zpestřovali zajíci, který v davech přebíhali přes silnici. Děti mě poučili, že to jsou březňáci, což znaj z Já, Baryk, že je to známka jara a hlavně je nemám přejet, protože i kdybych je teoreticky uměla stáhnout z kůže a upéct, stejně by je nežrali. Já jsem asi taky březňák.
Moje soukromá mise pro letošní rok s pracovním názvem Svetr pro každýho je za půlkou (sice mi chvíli trvalo se k tomu dobrat, ale že tři pětiny jsou víc než polovina mi potvrdil i kámoš gůgl, takže se to nebojím napsat) a bylo na čase. Venku to totiž jako už téměř tradičně vypadá, že žádný
