Moje soukromá mise pro letošní rok s pracovním názvem Svetr pro každýho je za půlkou (sice mi chvíli trvalo se k tomu dobrat, ale že tři pětiny jsou víc než polovina mi potvrdil i kámoš gůgl, takže se to nebojím napsat) a bylo na čase. Venku to totiž jako už téměř tradičně vypadá, že žádný
Pod vánočním stromečkem jsem našla jakousi neforemnou kouli zamotanou do deseti metrů papíru a oblepenou kilem izolepy. Ještě než jsem se začala propracovávat k obsahu, mi Jolanka nadšeně hlásila, že to je bezvadnej dárek, kterej vybrala sama, protože moc dobře ví, že já jsem určitě nic tak krásnýho nikdy neviděla po vánocích z něj odmotám
Myslím, že bych asi měla míň číst, protože když ten březen vidím takhle pohromadě, nějak nemám sílu psát – v zájmu úspory času (třeba na čtení, žejo) jsem se tudíž rozhodla, že se hecnu a pokusím se být stručná. Maximálně tři věty a víc ani ťuk! Vzhledem k tomu, jak je mi stručnost blízká, jsem
Před čtrnácti dny vylezlo na pár hodin sluníčko. Tolik světla po strašně dlouhý době v kombinaci s farmářským trhem přímo u nosu mě uvrhlo do takový euforie, že jsem úplně vytěsnila předpověď počasí a přivlekla domů půl botanický zahrady. Paní prodavačka mě teda varovala, že má prej mrznout a ať je radši ještě nedávám do
Tolik let jsem hudrala, že nemám doma tu princeznovou holčičku, až jsem rezignovala. A taková rezignace obvykle přináší výsledky, protože už s nima nikdo nepočítá a je to teprve to pravý překvápko. Naše Kiki je dámička každým svalem svého vypaseného dvouletého těla a na módu má zcela vyhraněný názory. Ostatně jako poslední dobou úplně na
Akce Svetr pro každýho zdárně pokračuje! Vzhledem k tomu, že jaro je (snad!) za rohem, je nejvyšší čas sebou hodit, protože se znám a je mi jasný, že jakmile se trochu oteplí, najedu do módu letních sukýnek a už z toho nic nebude. Během háčkování svetru pro Kiki jsem párala jen třikrát, což považuju za
Skoro se mi podle tý fotky zdá, že jsem v únoru nedělala nic jinýho, než četla. Možná to bude trochu i tím, že většina těch knížek nebyla tak tlustá jako obvykle, což se mi zdá pravděpodobnější, protože nějaký extrémně dlouhý čtecí úseky si nevybavuju. Podstatný ale je, že mě bavily skoro všechny a žádnou jsem
Ukazuje se, ,že ty svetry jsou asi nějak prokletý nebo co. Tenhle jsem měla v plánu uháčkovat na horách. Plány jsou ovšem od toho, aby se bortily, takže mě vlastně ani tak nepřekvapilo, že hned první noc po příjezdu dostala drahá polovička horečku jako kráva, ráno nafasoval antibiotika a čtyři dny nevystrčil nos z chalupy.
Sundala jsem ze dveří vánoční věnec. Půlka února je na to totiž ideální čas, ehm. Na moji obranu je potřeba podotknout, že na něm nevisela ani jedna vánoční koule a dal se tak relativně snadno považovat za takovou podzimně-zimní dekoraci. Pak stačilo spojit unuděnou Jolanku a obrovskou tašku všemožných mašlí, kterou si opatruju jako oko
Ani se mi tomu nechce věřit, ale nejenže jsem ten svetr dodělala – on jí dokonce ani není velkej! Pár poučení do budoucna jsem si z tohohle pokusu nicméně odnesla, protože takhle já prostě funguju. Než bych něco sáhodlouze študovala, radši se na všechno hned vrhnu, udělám hromadu chyb, několikrát se vším praštím, ale nakonec
