Moje ségra má tchýni, která mi kdysi poslala několik tašek látek, co si doma syslila a už prej na nic nikdy nehodlá použít. Když jsem se tím tenkrát probírala, usnesla jsem se, že se jí ani nedivím, protože kdo by asi tak mohl potřebovat šusťákovinu ve všech barvách světa, a ty tašky jsem uklidila dozadu
Jestli to slavný Jak na nový rok, tak po celý rok platí, nemusím se letos s výběrem knih nijak zvlášť stresovat, protože na žádný kolosální hovadiny nenarazím. Tak snad to bude fungovat – ráda bych si některý loňský čtenářský zážitky odpustila. Fredrick Backman – Medvědín: My proti vám Protože Medvědín jsem přečetla jedním dechem, na tohle pokračování
Jsem měkká a obávám se, že už to nikdy jinak nebude. Zejména co se breku ve školce týká, jsem úplně marná. Tyhle ranní herecký etudy na téma Opuštěná sirota se s dalším nádechem skácí k zemi a udusí vlastníma nudlema rozdejchávám nějak čím dál tím hůř. Pro ráno bez řevu udělám evidentně cokoli, takže požadavek
Už delší dobu se snažím zbytečně nenakupovat hadry, který ušily děti někde v Asii za misku rejže z tak superkvalitního materiálu, že se po pár vypráních rozpadnou. Co jsem potřebovala (nebo spíš chtěla), to jsem si předminulej rok ušila a skoro celej loňskej rok jsem si s tím vystačila. Párkrát jsem se teda trochu zvrhla
Tuhle díru na koleni si Vojta vyrobil někdy koncem loňskýho roku. Pokud by nebyla na jedinejch slušnejch kalhotech a my se zítra nechystali do divadla, nechala bych ji stoprocentně ještě pár tejdnů vyhnít na hromadě věcí na zašití (alias Toho, co stejně dřív nebo pozdějc chytnu a vyhodim, protože se mi nebude chtít se s
Že potřebuju síťovku, říkám už pár let, ale kupodivu mě za celou tu dobu ani jednou nenapadlo, že už vlastně umím háčkovat a můžu si ji udělat sama. Nenarazit na tenhle provázek v klubíčku, možná bych si ji i někde koupila. Takhle se ale nebylo na co vymlouvat. Přibejvalo to skoro samo a to se
Ty nejlepší nápady často vznikaj úplnou náhodou ve chvílích, kdy to člověk nejmíň čeká. Prvního ledna jsem si lehla na gauč s knížkou, a kdybych si nepotřebovala něco dát pod hlavu, možná bych si i něco přečetla. Protože jsem ale zrovna měla po ruce polštář s jelenem, co jsem s ním strávila loňskej první leden a
Aniž bych to plánovala, podařilo se mi v závěru roku vytvořit dva rekordy: 1. v listopadu jsem dočetla nejdelší „knihu“ svýho života (protože ty čtyři díly to má podle mě jen proto, že takovou bichli by nikdo nedokázal svázat) a 2. hned vzápětí jsem úplným omylem dočetla bezkonkurenčně největší sračku pro rok 2018 – vzhledem
Už celkem dlouho se mi to nestalo,protože jsem k sobě tvrdá, ale začátkem prosince jsem se neudržela a koupila jsem si látku jen proto, že jsem ji tam prostě nemohla nechat. Tak trochu jsem doufala, že bychom se třeba mohly vyfiknout pod stromeček, ale po zkušenostech z předchozích let jsem 23. prosince večer usoudila, že
Poslední den roku si vyloženě říká o nějaký to bilancování, jak jsem tak pochopila po zběžným prolítnutí internetu. Na cokoli hlubokomyslnýho jsem dneska nějaká unavená, takže to nechám na jindy. Při prohlížení prosincových fotek jsem ovšem narazila na tyhle skvosty, který by rozhodně neměly zapadnout. Už jen proto, že mě při nich napadlo, že 1.
