Už si ani nevzpomínám, kdy jsem poprvé objevila tyhle japonský látky Echino, ale musí to bejt sakra dávno, protože před chvílí mi došlo, že z jedný z nich jsem si ušila tašku na kočár. Ne pro Kiki, ale pro Vojtu a vzhledem k tomu, že mu brzy bude devět, je to takovej můj soukromej šicí
Letošní listopad byl tak hektickej, že utekl dřív, než jsem se stihla vůbec rozkoukat – až se sama zpětně divím, že jsem vůbec aspoň něco přečetla… Chaim Potok – Davitina harfa Další parádní Potok, tentokrát spíš o hledání víry, než jejím posilování. Davita vyrůstá v New Yorku v době, kdy se na druhý straně oceánu
Dodneška si pamatuju, že jsme v obýváku na stolku a i jinde měli háčkovaný dečky, který mamka jednou za čas všechny namočila ve vaně a pak sušila přišpendlený k už nevím čemu, aby byly rovný a vypnutý. Jako malá jsem je obdivovala, v pubertě mi připadaly trapný a teď by se mi možná zase líbily,
Buď jsem na něco zapomněla , nebo byl ten začátek školního roku natolik náročnej, že jsem usínala dřív, než jsem se stihla začíst. Tipuju to druhý… Chaim Potok – Vyvolení Vůbec nechápu, jak je možný, že mě Potok až doteď míjel, ale pokud by se udělovala cena za objev roku, má ji ode mě jistou.
Třetí adventní víkend jsem měla v plánu zahájit v křesle u kamen, kde si budu v poklidu háčkovat a poslouchat, jak venku prší. Místo toho přijel frajer, vysypal šest prostorových kubíků ke dřevníku a zmizel v mohutným slejváku pěkně domů do tepla. Měla jsem na výběr. Nechápu, co mě vedlo k rozhodnutí, že přeházet těch
V srpnu obvykle moc nečtu, protože je vedro a já jsem utahaná a usínám po pár stránkách. Letošní výkon ovlivnilo jednak počasí (celkem chladno), druhak děti (u vody se už zabavěj relativně sami) a třeťak dobrej výběr knih (až na tu jednu), u kterých se usnout prostě nedalo únava-neúnava. Min Jin Lee – Pačinko Na
Igelitky jsou zlo, to se asi shodnem. Jednu nespornou výhodu jim ale nejde upřít – jsou fikaně vymyšlený a i když nejsou nijak obří, vejde se toho do nich překvapivě hodně. Hrozně dlouho jsem se chystala nějakou vypreparovat, abych zjistila, jak jsou udělaný, ale dokud jsem nenarazila u Wash-m-paper na látku, co vypadá jako korek,
Rekord v odkládání překonán! Asi nemá cenu rozebírat, proč a jak se to stalo, ale podstatný je, že to všechno hodlám napravit, protože je advent a vánoční zázraky jsou moje hobby – vzhledem k rozsahu zpoždění není prostor na dlouhý řečičky, čímž se poměrně snadno zamaskuje, že u některých knih si s bídou vybavuju obal,
Naše Káťa měla narozeniny. Ne jen tak ledajaký, ale první polokulatiny a když se vyjádřila, že chce ušít šaty, nadšeně jsem jí navrhla, ať si je namaluje. Kdybych tušila, že se do toho tak obuje, možná bych svou drahou sestru instruovala předem, aby ji trochu přibrzdila v rozletu, ale opět se ukázalo, jak jsou dospělí
Půlka srpna, květen kdesi daleko v minulosti, ale když tak na ty knihy koukám, vybavuju si je všechny, takže buď to s tím mým alzheimerem nebude až tak žhavý, nebo byly prostě dobrý. A to druhý je (bohužel pro můj mozek) značně pravděpodobnější možnost. Margaret Atwood – Příběh služebnice Že Atwoodová nepíše oddechovky jsem zjistila
