Rozkaz zněl jasně

Jsem měkká a obávám se, že už to nikdy jinak nebude. Zejména co se breku ve školce týká, jsem úplně marná. Tyhle ranní herecký etudy na téma Opuštěná sirota se s dalším nádechem skácí k zemi a udusí vlastníma nudlema rozdejchávám nějak čím dál tím hůř. Pro ráno bez řevu udělám evidentně cokoli, takže požadavek

Beru to od základů

Už delší dobu se snažím zbytečně nenakupovat hadry, který ušily děti někde v Asii za misku rejže z tak superkvalitního materiálu, že se po pár vypráních rozpadnou. Co jsem potřebovala (nebo spíš chtěla), to jsem si předminulej rok ušila a skoro celej loňskej rok jsem si s tím vystačila. Párkrát jsem se teda trochu zvrhla

Záplaty nemusej bejt nuda

Tuhle díru na koleni si Vojta vyrobil někdy koncem loňskýho roku. Pokud by nebyla na jedinejch slušnejch kalhotech a my se zítra nechystali do divadla, nechala bych ji stoprocentně ještě pár tejdnů vyhnít na hromadě věcí na zašití (alias Toho, co stejně dřív nebo pozdějc chytnu a vyhodim, protože se mi nebude chtít se s

Polštář pro rok 2019

Ty nejlepší nápady často vznikaj úplnou náhodou ve chvílích, kdy to člověk nejmíň čeká. Prvního ledna jsem si lehla na gauč s knížkou, a kdybych si nepotřebovala něco dát pod hlavu, možná bych si i něco přečetla. Protože jsem ale zrovna měla po ruce polštář s jelenem, co jsem s ním strávila loňskej první leden a

Co jsem četla v listopadu a v prosinci

Aniž bych to plánovala, podařilo se mi v závěru roku vytvořit dva rekordy: 1. v listopadu jsem dočetla nejdelší „knihu“ svýho života (protože ty čtyři díly to má podle mě jen proto, že takovou bichli by nikdo nedokázal svázat)  a 2. hned vzápětí jsem úplným omylem dočetla bezkonkurenčně největší sračku pro rok 2018 – vzhledem

Perníková alegorie

Poslední den roku si vyloženě říká o nějaký to bilancování, jak jsem tak pochopila po zběžným prolítnutí internetu. Na cokoli hlubokomyslnýho jsem dneska nějaká unavená, takže to nechám na jindy. Při prohlížení prosincových fotek jsem ovšem narazila na tyhle skvosty, který by rozhodně neměly zapadnout. Už jen proto, že mě při nich napadlo, že 1.

Zcela seriózní folklór

Když poslední dobou tvrdím, že něco už NIKDY nehodlám absolvovat, musím se sama sobě smát. Už tolikrát se totiž ukázalo, že moje paměť s přibývajícím časem slábne a dříve či později nevyhnutelně nastane chvíle, kdy si řeknu, že to přece zas tak strašný nebylo a zkusím to znovu. (Teď mě tak napadá, jestli přesně tenhle