Polštář úplně improvizační

Přestože maj deky něco do sebe, minulej tejden jsem čirou náhodou znovuobjevila polštářový kouzlo, spočívající v tom, že během odpoledne je hotovo, a tomu se prostě odolat nedá. Tohle léto holt bude ve znamení polštářů a tipuju, že bych konečně díky tomu mohla zredukovat zásoby zbytkových látek na pouhopouhou jednu krabici, což je bezesporu významný

Deka z milionu kousků

Nevím, jestli byly dnesak nějaký erupce na slunci, ale Kiki po sto letech usoudila, že by si po obědě mohla dát šlofíka. Úplně mě rozhodila, protože na takový dlouhý časový úseky klidu během dne už nejsem zvyklá a vůbec jsem se nebyla schopná rozhodnout, co dělat dřív. Tyhle dilemata obvykle řeším jediným možným způsobem –

Vyšila jsem si šaty

Přestože rozhodně nevlastním chrup jako z reklamy na zubní pastu, nepamatuju si, že by mě kdy tak hrozně bolel zub jako minulej víkend.  Ničeho se nebojím  tak jako zubaře a radši bych šla znovu rodit, než seděla v čekárně a poslouchala vrtačku. Tahle fobie vznikla kdysi dávno a vrcholu dosáhla ve chvíli, kdy se nejmenovaný

Šiju si trofeje

Minulej rok na podzim jsem nějkde náhodou viděla, že se dá koupit krabice, ve který je všechno, co člověk potřebuje, aby si mohl na zeď přimontovat trofeje všech možných živočišných druhů. Dokonce včetně jednorožce a toho přece musí mít doma každej, to je jasná věc. Neváhala jsem ani minutu, napsala Ježíškovi a napjatě čekala až

Jsem v půlce

Dvakrát měř, jednou řež. Moje nečastějc porušovaný přísloví (ranní ptáče dál doskáče mu šlape na paty, ale za těch deset let už jsem celkem vycvičená a sem tam si i poskočím). Platí to nejen u focení… …ale hlavně u toho stříhání (kupodivu). Tak jsem se do toho zabrala, že když jsem vítězoslavně složila celou deku, ukázalo

Zvětšuje se

Někdy se ta moje výrazná matematická nedostatečnost víc než hodí. Třeba ve chvíli, kdy si předem nejsem schopná vypočítat pravděpodobnost výskytu stejně velkých odstřižků a s tím spojenou případnou paniku z nesouměrnýho výsledku. Ačkoli bych tomu nevěřila, ukázalo se, že to zas tak žhavý není. Sešila jsem dvojice k sobě a pak ještě jednou a

Deka jako zbraň

Včera nám cestu na chalupu zpestřovali zajíci, který v davech přebíhali přes silnici. Děti mě poučili, že to jsou březňáci, což znaj z Já, Baryk, že je to známka jara a hlavně je nemám přejet, protože i kdybych je teoreticky uměla stáhnout z kůže a upéct, stejně by je nežrali. Já jsem asi taky březňák.

Králíci jsou hit

Nemáme doma žádný rybičky, křečky, morčata, šneky, strašilky, fretku, kočku a už vůbec ne psa. Prostě žádný z těch zvířat, který má každej spolužák ve škole. Jsem hrozná matka, která chudáčkům ratolestem nedopřeje ty dva dny, kdy by je bavilo si toho nebohýho tvora oňuchávat a starat se o něj. Úplně totiž vidím ty následující