Šaty podle obrázku

Naše Káťa měla narozeniny. Ne jen tak ledajaký, ale první polokulatiny a když se vyjádřila, že chce ušít šaty, nadšeně jsem jí navrhla, ať si je namaluje. Kdybych tušila, že se do toho tak obuje, možná bych svou drahou sestru instruovala předem, aby ji trochu přibrzdila v rozletu, ale opět se ukázalo, jak jsou dospělí

Ušila jsem si kabát!

Obvykle všechno potřebuju mít hotový teď a hned a včera bylo pozdě, aby se eliminovalo riziko, že mě nadšení rychle opustí a ty věci zůstanou nedodělaný. Obvykle. Tentokrát jsem se ovšem překonala. Tenhle kabát jsem objevila loni v létě a usoudila jsem, že ho budu na zimu potřebovat. Během podzimu jsem na to stihla zapomenout

Měla jsem plán

Pokud se mi podaří neutéct od zubaře už ve chvíli, kdy v čekárně uslyším z ordinace zvuk vrtačky, ze stresu se nepočůrám cestou na křeslo a během vrtání nebudu brečet, koupím si za odměnu nějakou pěknou látku a ušiju si triko. Jednak proto, že triček není nikdy dost, ale hlavně za statečnost, protože bych mnohem

Rozkaz zněl jasně

Jsem měkká a obávám se, že už to nikdy jinak nebude. Zejména co se breku ve školce týká, jsem úplně marná. Tyhle ranní herecký etudy na téma Opuštěná sirota se s dalším nádechem skácí k zemi a udusí vlastníma nudlema rozdejchávám nějak čím dál tím hůř. Pro ráno bez řevu udělám evidentně cokoli, takže požadavek

Beru to od základů

Už delší dobu se snažím zbytečně nenakupovat hadry, který ušily děti někde v Asii za misku rejže z tak superkvalitního materiálu, že se po pár vypráních rozpadnou. Co jsem potřebovala (nebo spíš chtěla), to jsem si předminulej rok ušila a skoro celej loňskej rok jsem si s tím vystačila. Párkrát jsem se teda trochu zvrhla

Záplaty nemusej bejt nuda

Tuhle díru na koleni si Vojta vyrobil někdy koncem loňskýho roku. Pokud by nebyla na jedinejch slušnejch kalhotech a my se zítra nechystali do divadla, nechala bych ji stoprocentně ještě pár tejdnů vyhnít na hromadě věcí na zašití (alias Toho, co stejně dřív nebo pozdějc chytnu a vyhodim, protože se mi nebude chtít se s