Moje šílený trofeje

O tom, jak to celý vzniklo a že to není z mojí hlavy, jsem už před pár týdny psala TADY , takže se (výjimečně) nebudu zdlouhavě opakovat. Postupně jsem se na ně vrhala a zase je odkládala příšernĚ dlouho, což zpětně vůbec nechápu a jediný, čím si to dokážu vysvětlit, je moje nechuť k ručnímu

Polštář úplně improvizační

Přestože maj deky něco do sebe, minulej tejden jsem čirou náhodou znovuobjevila polštářový kouzlo, spočívající v tom, že během odpoledne je hotovo, a tomu se prostě odolat nedá. Tohle léto holt bude ve znamení polštářů a tipuju, že bych konečně díky tomu mohla zredukovat zásoby zbytkových látek na pouhopouhou jednu krabici, což je bezesporu významný

Deka z milionu kousků

Nevím, jestli byly dnesak nějaký erupce na slunci, ale Kiki po sto letech usoudila, že by si po obědě mohla dát šlofíka. Úplně mě rozhodila, protože na takový dlouhý časový úseky klidu během dne už nejsem zvyklá a vůbec jsem se nebyla schopná rozhodnout, co dělat dřív. Tyhle dilemata obvykle řeším jediným možným způsobem –

Vyšila jsem si šaty

Přestože rozhodně nevlastním chrup jako z reklamy na zubní pastu, nepamatuju si, že by mě kdy tak hrozně bolel zub jako minulej víkend.  Ničeho se nebojím  tak jako zubaře a radši bych šla znovu rodit, než seděla v čekárně a poslouchala vrtačku. Tahle fobie vznikla kdysi dávno a vrcholu dosáhla ve chvíli, kdy se nejmenovaný

Šiju si trofeje

Minulej rok na podzim jsem nějkde náhodou viděla, že se dá koupit krabice, ve který je všechno, co člověk potřebuje, aby si mohl na zeď přimontovat trofeje všech možných živočišných druhů. Dokonce včetně jednorožce a toho přece musí mít doma každej, to je jasná věc. Neváhala jsem ani minutu, napsala Ježíškovi a napjatě čekala až