Poslední díl zdánlivě nekonečného seriálu s názvem Můj další úlet je konečně tady. Po fázi stříhací a motací jsem vítězoslavně došila koberec a jsem na sebe fakt pyšná. Nevyhodit ho v půlce z okna, mě ovšem stálo víc sebezapření, než obvykle snesu. Ne proto, že by na tom bylo něco složitýho, nebo že by to

Původně to sice měla bejt spíš mísa, ale když už mi to z ní vylezl kobouk, zakamuflovala jsem ho aspoň na košík. A těch koneckonců není nikdy dost. Bavlněnou prádelní šňůru jsem koupila asi za třicet korun v drogerii a cik-cak steh má úplně každej stroj, takže se není na co vymlouvat. To šití kolem

Protože mi vůbec, ale vůbec nikdo nevěří a ani moje životní dílo alias video nikoho nepřesvědčilo o tom, že to není žádná věda, rozhodla jsem se to přece jen popsat. Protože je to skoro kouzlo a zvládne to fakt každej, takže by byla škoda, kdybyste to aspoň nezkusili! Nepotřebujete skoro nic. Jen ty látky, a

Pokud někdo jede na víkend do Londýna bez vás, co uděláte? Vnutíte mu něco, díky čemu tam budete tak nějak fyzicky taky přítomný, ne? Přesně to mě napadlo, když jsem úplně náhodou narazila na tuhle látku. Načasování nemohlo bejt lepší. Jen co jsem ji viděla, měla jsem jasno. Koupit si ji můžete taky – přímo

Neumyla jsem okna, ani neupekla žádný cukroví. Na to první se nějak nechystám a na to druhý máme děti (a hlavně babičky, čímž jim veřejně děkuju), takže rozhodně nehodlám mít výčitky svědomí. Vánoce jsou super, těším se už od listopadu a rozhodně se neplánuju stresovat. Projevuje se to třeba tím, že místo abych sháněla vánoční

Někdy v létě jsem si všimla, že kdo nemá na zádech pytel, ten jako by nebyl. Tipuju, že je to něco, co se nosí už asi tak rok a že ta móda skončila ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že ho taky potřebuju, protože tak to se mnou obvykle je, ale třeba se pletu. Pokud

Jakmile jsem přestala dávat do kočáru fusak, ukázalo se, že potřebuju deku, která nepřikryje půlku bytu (jako ta, co už mám), ale jen mimino. Kdykoli něco šiju, mám jasno ve dvou věcech – jak to bude velký a z čeho to ušiju. Ta první se tímpádem vyřešila sama a tak nějak od oka jsem usoudila,

Když se 23. prosince večer Vojtěch vyjádřil, že kravatu si na sebe NIKDY nevezme a zabouchl mi dveře před nosem, přičemž si prozpěvoval hit posledních dnů „Narodil se Kristýn nám“ a Jolanka si nadšeně nachystala štědrovečerní outfit složený z punčoch s netopýrama a černých šatů z Tesca, bylo vymalováno. Kovářovy kobyly chodí bosy. Než jsem

Strašně ráda bych napsala, že ty díry vznikly tím, že se neustále válím na gauči a šoupu hlavu o opěrku, ale bohužel to tak jednoduchý není. Fakt vůbec netuším, jak se tam něco takovýho ocitlo a když na tu fotku tak koukám, taky moc nechápu, že se mi to dařilo takovou dobu ignorovat – škoda,