Beru to od základů

Už delší dobu se snažím zbytečně nenakupovat hadry, který ušily děti někde v Asii za misku rejže z tak superkvalitního materiálu, že se po pár vypráních rozpadnou. Co jsem potřebovala (nebo spíš chtěla), to jsem si předminulej rok ušila a skoro celej loňskej rok jsem si s tím vystačila. Párkrát jsem se teda trochu zvrhla

Záplaty nemusej bejt nuda

Tuhle díru na koleni si Vojta vyrobil někdy koncem loňskýho roku. Pokud by nebyla na jedinejch slušnejch kalhotech a my se zítra nechystali do divadla, nechala bych ji stoprocentně ještě pár tejdnů vyhnít na hromadě věcí na zašití (alias Toho, co stejně dřív nebo pozdějc chytnu a vyhodim, protože se mi nebude chtít se s

Polštář pro rok 2019

Ty nejlepší nápady často vznikaj úplnou náhodou ve chvílích, kdy to člověk nejmíň čeká. Prvního ledna jsem si lehla na gauč s knížkou, a kdybych si nepotřebovala něco dát pod hlavu, možná bych si i něco přečetla. Protože jsem ale zrovna měla po ruce polštář s jelenem, co jsem s ním strávila loňskej první leden a

Moje šílený trofeje

O tom, jak to celý vzniklo a že to není z mojí hlavy, jsem už před pár týdny psala TADY , takže se (výjimečně) nebudu zdlouhavě opakovat. Postupně jsem se na ně vrhala a zase je odkládala příšernĚ dlouho, což zpětně vůbec nechápu a jediný, čím si to dokážu vysvětlit, je moje nechuť k ručnímu