Před pár dny začal Slow Fashion October. Jsem na sebe dost pyšná, že už víc než rok nepořebuju, aby mi někdo říkal, kterej měsíc se mám zamyslet nad tím, jestli zbytečně nenakupuju hadry vyrobený chudákama dětma někde v Bangladéši, ale zrovna se mi to hodí. Někdy loni jsem Vojtovi koupila frajerský džíny s prodřenýma kolenama.

O tom, jak to celý vzniklo a že to není z mojí hlavy, jsem už před pár týdny psala TADY , takže se (výjimečně) nebudu zdlouhavě opakovat. Postupně jsem se na ně vrhala a zase je odkládala příšernĚ dlouho, což zpětně vůbec nechápu a jediný, čím si to dokážu vysvětlit, je moje nechuť k ručnímu

Přestože maj deky něco do sebe, minulej tejden jsem čirou náhodou znovuobjevila polštářový kouzlo, spočívající v tom, že během odpoledne je hotovo, a tomu se prostě odolat nedá. Tohle léto holt bude ve znamení polštářů a tipuju, že bych konečně díky tomu mohla zredukovat zásoby zbytkových látek na pouhopouhou jednu krabici, což je bezesporu významný

Nevím, jestli byly dnesak nějaký erupce na slunci, ale Kiki po sto letech usoudila, že by si po obědě mohla dát šlofíka. Úplně mě rozhodila, protože na takový dlouhý časový úseky klidu během dne už nejsem zvyklá a vůbec jsem se nebyla schopná rozhodnout, co dělat dřív. Tyhle dilemata obvykle řeším jediným možným způsobem –

Přestože rozhodně nevlastním chrup jako z reklamy na zubní pastu, nepamatuju si, že by mě kdy tak hrozně bolel zub jako minulej víkend.  Ničeho se nebojím  tak jako zubaře a radši bych šla znovu rodit, než seděla v čekárně a poslouchala vrtačku. Tahle fobie vznikla kdysi dávno a vrcholu dosáhla ve chvíli, kdy se nejmenovaný

Minulej rok na podzim jsem nějkde náhodou viděla, že se dá koupit krabice, ve který je všechno, co člověk potřebuje, aby si mohl na zeď přimontovat trofeje všech možných živočišných druhů. Dokonce včetně jednorožce a toho přece musí mít doma každej, to je jasná věc. Neváhala jsem ani minutu, napsala Ježíškovi a napjatě čekala až

Dvakrát měř, jednou řež. Moje nečastějc porušovaný přísloví (ranní ptáče dál doskáče mu šlape na paty, ale za těch deset let už jsem celkem vycvičená a sem tam si i poskočím). Platí to nejen u focení… …ale hlavně u toho stříhání (kupodivu). Tak jsem se do toho zabrala, že když jsem vítězoslavně složila celou deku, ukázalo

Někdy se ta moje výrazná matematická nedostatečnost víc než hodí. Třeba ve chvíli, kdy si předem nejsem schopná vypočítat pravděpodobnost výskytu stejně velkých odstřižků a s tím spojenou případnou paniku z nesouměrnýho výsledku. Ačkoli bych tomu nevěřila, ukázalo se, že to zas tak žhavý není. Sešila jsem dvojice k sobě a pak ještě jednou a

Včera nám cestu na chalupu zpestřovali zajíci, který v davech přebíhali přes silnici. Děti mě poučili, že to jsou březňáci, což znaj z Já, Baryk, že je to známka jara a hlavně je nemám přejet, protože i kdybych je teoreticky uměla stáhnout z kůže a upéct, stejně by je nežrali. Já jsem asi taky březňák.