Dvakrát měř, jednou řež. Moje nečastějc porušovaný přísloví (ranní ptáče dál doskáče mu šlape na paty, ale za těch deset let už jsem celkem vycvičená a sem tam si i poskočím). Platí to nejen u focení… …ale hlavně u toho stříhání (kupodivu). Tak jsem se do toho zabrala, že když jsem vítězoslavně složila celou deku, ukázalo
Někdy se ta moje výrazná matematická nedostatečnost víc než hodí. Třeba ve chvíli, kdy si předem nejsem schopná vypočítat pravděpodobnost výskytu stejně velkých odstřižků a s tím spojenou případnou paniku z nesouměrnýho výsledku. Ačkoli bych tomu nevěřila, ukázalo se, že to zas tak žhavý není. Sešila jsem dvojice k sobě a pak ještě jednou a
Včera nám cestu na chalupu zpestřovali zajíci, který v davech přebíhali přes silnici. Děti mě poučili, že to jsou březňáci, což znaj z Já, Baryk, že je to známka jara a hlavně je nemám přejet, protože i kdybych je teoreticky uměla stáhnout z kůže a upéct, stejně by je nežrali. Já jsem asi taky březňák.
Tolik let jsem hudrala, že nemám doma tu princeznovou holčičku, až jsem rezignovala. A taková rezignace obvykle přináší výsledky, protože už s nima nikdo nepočítá a je to teprve to pravý překvápko. Naše Kiki je dámička každým svalem svého vypaseného dvouletého těla a na módu má zcela vyhraněný názory. Ostatně jako poslední dobou úplně na
Nemáme doma žádný rybičky, křečky, morčata, šneky, strašilky, fretku, kočku a už vůbec ne psa. Prostě žádný z těch zvířat, který má každej spolužák ve škole. Jsem hrozná matka, která chudáčkům ratolestem nedopřeje ty dva dny, kdy by je bavilo si toho nebohýho tvora oňuchávat a starat se o něj. Úplně totiž vidím ty následující
Nejsem si úplně jistá, jestli byla dříve ta látka s ledníma medvědama, nebo požadavek na mikinu na zip a bez kapuce. Prostě něco jako s tím vejcem a slepicí – nakonec je to totiž úplně šumafuk a hlavní je ten výsledek, ne? Vždycky když mám šít něco se zipem, hrozně se mi do toho nechce.
Nikdy jsem nepatřila k lidem, co si pod slovem pohoda představujou oheň v kamnech. Vždycky mi k tomu totiž skoro ihned naskočily ty vopruzy s tím spojený. Shnánět a štípat dřevo, tahat se s ním do baráku, všude čoud při přikládání, prach ze sazí a co hůř – nikde žádný kolečko, kterým by se dala
Ten mám poslední dobou víceméně pořád. V některých chvílích, jako třeba před prezidentskou volbou (až jsem sama sebe překvaapila jak jsem občansky uvědomělá!) to se mnou začne tak divně mávat, že si musím naordinovat cokoli, u čeho se nějak uklidním a utřídím si myšlenky. To má obvykle různou podobu. Kdysi v prehistorii, nepochybně ještě v
Vůbec nevím, kde se ta jelení mánie vzala, ale prostě přišla a já se nechávám převálcovat. Je to podobný jako s puntíkama, ty jsem taky začala mít ráda až před nedávnem a teď na ně nedám dopustit! To, že na novej gauč budu potřebovat polštáře, je jeho příjemná přidaná hodnota. Polštáře jsou totiž fajn v
Prodala jsem sukni. Když jsem ji šla zabalit, abych ji mohla odnést na poštu, zjistila jsem, že nikde není. Poměrně jasně jsem si vybavovala, že jsem ji ušila a taky jsem ji měla vyfocenou, takže vymyslet jsem si ji nemohla. Na to, kam se poděla, jsem ale zaboha nemohla přijít. Díky tomu jsem ovšem po
