Vůbec nevím, kde se ta jelení mánie vzala, ale prostě přišla a já se nechávám převálcovat. Je to podobný jako s puntíkama, ty jsem taky začala mít ráda až před nedávnem a teď na ně nedám dopustit! To, že na novej gauč budu potřebovat polštáře, je jeho příjemná přidaná hodnota. Polštáře jsou totiž fajn v
Prodala jsem sukni. Když jsem ji šla zabalit, abych ji mohla odnést na poštu, zjistila jsem, že nikde není. Poměrně jasně jsem si vybavovala, že jsem ji ušila a taky jsem ji měla vyfocenou, takže vymyslet jsem si ji nemohla. Na to, kam se poděla, jsem ale zaboha nemohla přijít. Díky tomu jsem ovšem po
Zdá se, že doba,, kdy jsem byla sukněma tak přežraná, že se mi vůbec nechtělo s nějakou začínat, je pryč. Možná mi to vydrží pár dnů, ale to je fuk. Tuhle látku mám doma nejméň půl roku a od začátku jsem věděla, co z ní bude.Zdá se, že máma s Kiki stejnej vkus, protože když
Už jste o ní někdy slyšeli? Já totiž až donedávna nikdy, což je fakt škoda, protože je to takovej fajn úlet. Moc jsem to neštudovala, ale pochopila jsem, že kdysi kdesi v Austrálii jistá Dorothy ušila takovou malinkou panenku pro štěstí, kterou někom jen tak dala. Neprodala, protože pak by to nefungovalo. Jelikož tahle panenka
Když se mi tenhle nápad začal klubat v tý části hlavy, kde je vyhrazenej prostor na šílenosti všeho druhu, tušila jsem, že to bude velký. Že tím překonám několik zásadních Nej a Poprvé mě ale nenapadlo. To mi dochází až teď, když na tu deku tak koukám. Zaprvé Je to bezkonkurenčně největší deka, kterou jsem
Jednoznačně nejnošenější (a tímpádem i nejonošenější) oblečení jsou u nás legíny. Podle toho to taky vypadá a spotřeba je neuvěřitelná. Jasně, kdybych nebyla líná našívat jí na kolena záplaty, vydržely by možná trochu delší dobu, ale tuhle snahu jsem vzdala. Přišít je tam mi totiž trvá skoro stejně dlouho, jako ušít rovnou celý gatě. Máloco
Jakmile se večer začne brzy stmívat a venku je tak jako dneska, nastává ideální čas otevřít konečně oči a začít s tou dlouho předlouho odkládanou debordelizací domácnosti. Pokud je člověk praktická žena, vezme si gumový rukavice a Savo a vlítne na to od podlahy. Ráda bych řekla, že přesně to jsem udělala, ale kecala bych.
Pro samý šmiglování, mytí, natírání a vytírání jsem se ke stroji skoro nedostala. Vlastně jo, ušila jsem si závěsy, takže jsem skoro praktická žena. Deka se ale dostala do fáze klinický smrti, ze který jsem ji v nepravidelných desetiminutovkách resuscitovala tak nějak průběžně. Někdy jsem večer něco nastříhala a ráno jen nevěřícně zírala, jak mě
Nějak jsem v tom všem plánování pozapomněla, že budou prázdniny. To je z vělký části doba bezpočítačová a bezstrojová. To první je bezesporu věc pozitivní, o tom druhým silně pochybuju, ale ještě se mi nikdy nepodařilo zabalit tak, aby v autě zbylo místo byť na přebytečnou krabičku lentilek. O šicím stroji ani nemluvím. Internet v
Když jsem minulej pátek psala, že za týden se uvidí, jak jsem pokročila, nečekala jsem, že to uteče tak rychle. V zápalu boje s končícím školním rokem, jsem měla pocit, že skoro nešiju, ale když jsem teď vyhrabala zpod hory počmáraných sešitů, roztrhaných učebnic a čehosi nechutnýho, co byl kdysi kapsář s potřebama na výtvarku
