Spoďárová smršť

Nemít kalendář, neuvěřím, že je květen za rohem. Když je venku takhle hnusně, nedá se dělat nic jinýho, než vybalit všechny ty kytkatý látky a ušít z nich něco echt letního. Plavky to sice nejsou, ale nemá to k nim daleko, ne? Dříve mě tyhle titěrný věci tak nebavily, ale asi to bude tím, že

Dovyšívala jsem!

Asi tak tisíckrát jsem měla chuť do toho hodit vidle a prostě to zahrabat někam, kde to už nikdy nenajdu, ale nedalo mi to. Přesně jak jsem předpokládala tady. Celou dobu (asi tak stopadesátsedm hodin) jsem musela přemejlšet, proč mě to tak příšerně irituje a došla jsem akorát k tomu, že je to na mě

Domotala jsem

Ani se mi tomu nechce věřit, ale konečně jsem se domotala na konec. Teď mě napadá, že bych mohla vyndat metr a změřit si to, protože se mi zdá, že bych tím v klidu obtočila středně velkej panelák a ještě by mi zbyl dostatečně dlouhej cancour, na kterým bych se mohla pověsit. V zápalu boje

Maxišaty pro mimino

Teď si říkám, že ona už vlastně asi ani mimino není, když se konečně odhodlala vyrazit do světa i jinak než po čtyřech, ne? Budu si to asi muset nějak přecvaknout v hlavě, ale na to teď není čas. Momentálně totiž pracujeme na budování letního šatníku. To množný číslo není mateřskej plurál, ale plurál čistokrevný

Holčička. Konečně!

Jolanka si téměř od narození zarytě odmítala vzít na sebe cokoli byť vzdáleně připomínajícího sukýnky a šatičky. Navíc se zhruba ve dvou letech rozhodla, že se jmenuje Martínek a bylo vymalováno. Prostě holčičák. Sice jsem díky tomu měla pro Vojtu spoustu zděděnýho modrýho oblečení, autíček a jiných ryze princeznovských záležitostí, ale zároveň nulovou příležitost se

Po kouskách

Poslední dobou se mi vůbec nedaří najít během dne nějakej delší časovej úsek, ve kterým by se něco stihlo od začátku do konce. A tím delším myslím cokoli nad 60 minut. Večery nepočítám, to už jen padám s knížkou na gauč a jsem ráda, že (kromě zvedání skleničky s vínem) nemusím vykonávat žádnej pohyb. V

Čeho není nikdy dost?

Zní to jako filozofická otázka, ale odpověď je zcela přízemní, protože teď mám na mysli šatní skříň a její obsah. Jsem opět zcela přízemní, a ani se za to nestydím. Už když jsem tuhle tuniku ušila poprvé, bylo mi jasný, že u jedný rozhodně nezůstanu. Kromě toho, že je dostatečně dlouhá, takže se dá nosit