Co jsem četla v červenci

Je mi úplně jasný, že za pár tejdnů budu hořce litovat, že jsem to kdy vypustila z pusy, ale to vedro mi pěkně leze na mozek. Nemám skoro ani sílu číst, což je známka největší krize. Takže stručně, než se definitivně upeču: Petra Dvořáková – Dědina Nevím, jestli je to knížka pro každýho, ale ten,

Co jsem četla v červnu

V létě očividně nemám sílu číst cokoli náročnýho. Nejspíš hlavně proto, že jsou prázdniny. Buď na mě nonstop někdo mluví, nebo jsou sice zticha, ale to zase znamená, že přijde nějakej průser a v takovejch podmínkách se prostě na nic soustředit nedá. Jessie Burton – Múza O Jessie Burton jsem nikdy neslyšela a Múza je

Co jsem četla v květnu

Já než se proberu, je půlka června, tyjo! Nějak nechápu, jak se to stalo, protože květen se mi zdál nekonečnej, ale asi se to teď prostě nějak vyrovnalo. Přečetla jsem kde co a nedočetla jen jednu, takže bilance není zas tak tragická, jak jsem čekala. Alena Mornštajnová – Hana Na tohle jsem v knihovně čekala

Co jsem četla v dubnu

Nejdřív jsem si říkala, že jsem toho přečetla relativně málo proto, že je venku konečně hezky a přes den není čas, ale tím to asi nebude, protože dvě z těch čtyř knih jsem sežrala během dvou dnů každou. To, že ty zbývající nemaj dohromady snad ani  300 stran a vydržely mi na zbytek měsíce musí

Tři svetři

Zase jsem zapomněla, že jaro je přežitek. Nikdo nepotřebuje baloňáky, ani polobotky, protože ze sněhulí se leze rovnou do žabek. Na to, aby se tyhle svetry daly použít jako ohoz pro vlahé letní večery, jsem asi mohla vybrat trochu míň tlustou vlnu, ale co. Naštěstí mi totiž chybí odhad a všechny jsou o trochu větší,

Třetí

Moje soukromá mise pro letošní rok s pracovním názvem Svetr pro každýho je za půlkou (sice mi chvíli trvalo se k tomu dobrat, ale že tři pětiny jsou víc než polovina mi potvrdil i kámoš gůgl, takže se to nebojím napsat) a bylo na čase. Venku to totiž jako už téměř tradičně vypadá, že žádný

Z vánočního jelena jelen stoprocentně jarní

Pod vánočním stromečkem jsem našla jakousi neforemnou kouli zamotanou do deseti metrů papíru a oblepenou kilem izolepy. Ještě než jsem se začala propracovávat k obsahu, mi Jolanka nadšeně hlásila, že to je bezvadnej dárek, kterej vybrala sama, protože moc dobře ví, že já jsem určitě nic tak krásnýho nikdy neviděla po vánocích z něj odmotám

Co jsem četla v březnu

Myslím, že bych asi měla míň číst, protože když ten březen vidím takhle pohromadě, nějak nemám sílu psát –  v zájmu úspory času (třeba na čtení, žejo) jsem se tudíž rozhodla, že se hecnu a pokusím se být stručná. Maximálně tři věty a víc ani ťuk! Vzhledem k tomu, jak je mi stručnost blízká, jsem

Kvete to tu!

Před čtrnácti dny vylezlo na pár hodin sluníčko. Tolik světla po strašně dlouhý době v kombinaci s farmářským trhem přímo u nosu mě uvrhlo do takový euforie, že jsem úplně vytěsnila předpověď počasí a přivlekla domů půl botanický zahrady. Paní prodavačka mě teda varovala, že má prej mrznout a ať je radši ještě nedávám do