Pět minut

Někdy čtyři. To je zhruba doba, po kterou se Kiki vydrží zabývat něčím, co nezahrnuje destrukci okolí, případně sebe sama. Jasně, jsou dny, kdy jsem ochotná zavřít oči nad tím, že si soustředěně fixama tetuje obličej, ale poslední dobou jich je míň. Následná likvidace pohrom je totiž mnohonásobně časově náročnější a ve valný většině případů

Podzimní úklid

Jakmile se večer začne brzy stmívat a venku je tak jako dneska, nastává ideální čas otevřít konečně oči a začít s tou dlouho předlouho odkládanou debordelizací domácnosti. Pokud je člověk praktická žena, vezme si gumový rukavice a Savo a vlítne na to od podlahy. Ráda bych řekla, že přesně to jsem udělala, ale kecala bych.

Co jsem četla v srpnu

Srpen je bezesporu ten horší z prázdninovejch měsíců. Večer je brzy tma a zima a školní rok je najednou skoro za rohem. Aby to tak nebolelo, je potřeba číst něco hodně letního. Takový knížky jsou nenáročný, oddechový a hlava z nich rozhodně nebolí. Celkem jsem se trefila, musím se pochválit! Lars Vasa Johansson – Kouzelníkův

Židle jako nová!

V prosinci jsem usoudila, že nutně potřebuju čalounickou sešívačku. Sice jsem vůbec netušila na co, ale když mi ji Ježíšek fakt donesl, bylo mi jasný, že se jednou určitě bude hodit. Sem tam jsem na internetu koukala na bazary, jestli by se třeba nechtěl někdo zbavit židle, ale nějak jsem neměla štěstí.  Že to tak

Co jsem četla v červenci

Posledních pár dnů otevřu knížku tak na dvacet minut před tím, než upadnu vedrem do kómatu, ale když tak na to koukám, tak v červenci to až tak tragický nebylo. J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne – Harry Potter a prokleté dítě Obecně nemám moc ráda pokračování příběhů, který už jednou byly uzavřený. Vzhledem

Co jsem četla v červnu

Knížky mám místo prášků na spaní. Když konečně večer všichni odpadnou a je ticho, potřebuju nějak vypnout mozek a přestat přemejšlet nad tím, že jim nemám co dát k snídani, protože jsem zapomněla nakoupit, že musím ráno konečně zaplatit ten telefon, nebo si už nezavolám a že jsem zase neumyla záchod. Některý fungujou trochu opačně,

Háčkuju!

A sama tomu nemůžu uvěřit! Háčkování je něco, co jsem odjakživa obdivovala a vždycky chtěla umět. Trpěla jsem nějakou utkvělou představou, že to je děsně složitý a když mi to někdo nevysvětlí, nikdy se to nenaučím. Nedávno mi došla jedna zásadní věc (ano, mám vedení až přes Moskvu a učím se s tím žít) –