Myslela bych si, že taková karanténa, kdy je člověk pořád doma, bude mít na objem přečtenýho úplně jinej efekt, než jakej se prozatím projevuje u mě – moje koncentrace je na úrovni akvarijní rybičky a po celým dni, kdy na mě nonstop někdo mluví, jsem večer zralá si dát mokrej hadr na čelo, peřinu přes
Leden se mi letos obecně zdál nějak delší než obvykle. Jak tak na ty knihy koukám, nebyl to jen pocit a objektivně toho bylo nějak všeho moc, včetně čtení, což je jedna z těch pozitivních položek. Jak jinak. Petr Stančík – Mlýn na mumie První třetinu jsem se nějak snažila pobrat, o co jde, ve
Pořád tak nějak zkouším, co to udělá. Tohle vzniklo celý tak nějak neplánovaně, jak mi tak zbyly zrovna tyhle barvy klubíček.Napadlo mě, že by to vlastně mohlo bejt docela solidní punkový háro a ten obličej už mi tam tak nějak vznikl sám. Říkala jsem si, že když už vlasy, měly by bejt pořádně střapatý a
Včera jsem na mý oblíbený Databázi knih objevila něco, co mi doteď unikalo , což nechápu – jsou tam totiž STATISTIKY a to dokonce za těch pár let, kdy si tam tenhle svůj virtuální čtenářskej deníček zapisuju, zpětně. Ačkoli nejsem žádnej statistikovej nadšenec, tohle se mi fakt líbí! Když jsem na to tak koukala, říkala
Už ani nevím, kdy jsem poprvé narazila na video, kde je vidět, co je to punch needle a jaký umí zázraky, ale když jsem tenkrát zuřivě hledala na internetu, jak se to jmenuje česky a kde se to dá koupit, nepodařilo se mi zjistit ani jedno. Pustila jsem to na pár měsíců z hlavy, ale milá
Prosinec je už tak nějak tradičně na čtení chabej, protože času je málo a předvánoční atmosféra u nás klid a ticho absolutně vylučuje – do vánoc jsem tudíž stihla knihy dvě a po nich ten zbytek, což asi mluví za vše… Miloš Urban – Praga Piccola Urban mě jednu dobu hrozně bavil, ale pak to
Letošní listopad byl tak hektickej, že utekl dřív, než jsem se stihla vůbec rozkoukat – až se sama zpětně divím, že jsem vůbec aspoň něco přečetla… Chaim Potok – Davitina harfa Další parádní Potok, tentokrát spíš o hledání víry, než jejím posilování. Davita vyrůstá v New Yorku v době, kdy se na druhý straně oceánu
Dodneška si pamatuju, že jsme v obýváku na stolku a i jinde měli háčkovaný dečky, který mamka jednou za čas všechny namočila ve vaně a pak sušila přišpendlený k už nevím čemu, aby byly rovný a vypnutý. Jako malá jsem je obdivovala, v pubertě mi připadaly trapný a teď by se mi možná zase líbily,
Buď jsem na něco zapomněla , nebo byl ten začátek školního roku natolik náročnej, že jsem usínala dřív, než jsem se stihla začíst. Tipuju to druhý… Chaim Potok – Vyvolení Vůbec nechápu, jak je možný, že mě Potok až doteď míjel, ale pokud by se udělovala cena za objev roku, má ji ode mě jistou.
Třetí adventní víkend jsem měla v plánu zahájit v křesle u kamen, kde si budu v poklidu háčkovat a poslouchat, jak venku prší. Místo toho přijel frajer, vysypal šest prostorových kubíků ke dřevníku a zmizel v mohutným slejváku pěkně domů do tepla. Měla jsem na výběr. Nechápu, co mě vedlo k rozhodnutí, že přeházet těch
