Jestli jsem až doteď měla někdy pocit, že jsem si blbě vybírala knížky, tak jsem se teda pěkně spletla. Tohle září jsem to totiž deifinitivně zabila. První jsem sice přečetla relativně rychle, ale nějak jsem to celý nepochopila. S druhou jsem se opozdila asi tak o dvacet let a ta třetí mě skoro zničila. Celkem
Někdy čtyři. To je zhruba doba, po kterou se Kiki vydrží zabývat něčím, co nezahrnuje destrukci okolí, případně sebe sama. Jasně, jsou dny, kdy jsem ochotná zavřít oči nad tím, že si soustředěně fixama tetuje obličej, ale poslední dobou jich je míň. Následná likvidace pohrom je totiž mnohonásobně časově náročnější a ve valný většině případů
Jakmile se večer začne brzy stmívat a venku je tak jako dneska, nastává ideální čas otevřít konečně oči a začít s tou dlouho předlouho odkládanou debordelizací domácnosti. Pokud je člověk praktická žena, vezme si gumový rukavice a Savo a vlítne na to od podlahy. Ráda bych řekla, že přesně to jsem udělala, ale kecala bych.
Srpen je bezesporu ten horší z prázdninovejch měsíců. Večer je brzy tma a zima a školní rok je najednou skoro za rohem. Aby to tak nebolelo, je potřeba číst něco hodně letního. Takový knížky jsou nenáročný, oddechový a hlava z nich rozhodně nebolí. Celkem jsem se trefila, musím se pochválit! Lars Vasa Johansson – Kouzelníkův
Hrozně dlouho o škole nechtěl ani slyšet. Aktovka byla to poslední na světě, co by si přál dostat k vánocům nebo narozeninám a kdykoli jsem doma předváděli divadlo s názvem Tvá starší sestra píše domácí úkol a možná ji při tom zabiju, ostentativně opouštěl místnost. To bych ale nejradši udělala taky, takže se vlastně ani nedivím. Během prázdnin
V prosinci jsem usoudila, že nutně potřebuju čalounickou sešívačku. Sice jsem vůbec netušila na co, ale když mi ji Ježíšek fakt donesl, bylo mi jasný, že se jednou určitě bude hodit. Sem tam jsem na internetu koukala na bazary, jestli by se třeba nechtěl někdo zbavit židle, ale nějak jsem neměla štěstí. Že to tak
Máme chalupu! Jak se to stalo by samo o sobě vydalo na román, takže to prozatím není podstatný. Důležitý je, že má stodolu. V ní se kromě hromady zahradního náčiní bez násad, případně násad bez náčiní, pytlů čehosi, co možná kdysi byl písek, starých škrpálů a tak vůbec všeho, co se tak do stodoly odkládá na
Posledních pár dnů otevřu knížku tak na dvacet minut před tím, než upadnu vedrem do kómatu, ale když tak na to koukám, tak v červenci to až tak tragický nebylo. J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne – Harry Potter a prokleté dítě Obecně nemám moc ráda pokračování příběhů, který už jednou byly uzavřený. Vzhledem
Knížky mám místo prášků na spaní. Když konečně večer všichni odpadnou a je ticho, potřebuju nějak vypnout mozek a přestat přemejšlet nad tím, že jim nemám co dát k snídani, protože jsem zapomněla nakoupit, že musím ráno konečně zaplatit ten telefon, nebo si už nezavolám a že jsem zase neumyla záchod. Některý fungujou trochu opačně,
A sama tomu nemůžu uvěřit! Háčkování je něco, co jsem odjakživa obdivovala a vždycky chtěla umět. Trpěla jsem nějakou utkvělou představou, že to je děsně složitý a když mi to někdo nevysvětlí, nikdy se to nenaučím. Nedávno mi došla jedna zásadní věc (ano, mám vedení až přes Moskvu a učím se s tím žít) –
