Zmatek v hlavě

Ten mám poslední dobou víceméně pořád. V některých chvílích, jako třeba před prezidentskou volbou (až jsem sama sebe překvaapila jak jsem občansky uvědomělá!) to se mnou začne tak divně mávat, že si musím naordinovat cokoli, u čeho se nějak uklidním a utřídím si myšlenky. To má obvykle různou podobu. Kdysi v prehistorii, nepochybně ještě v

Novoroční bilancování

Pořád se nedokážu rozhodnout, jestli mám ty první dny novýho roku ráda. Jakmile se totiž jednou narodíte s potřebou mít neustále miliardu plánů, podvědomě vás to nutí dávat si předsevzetí, přestože už po všech těch letech tušíte, jak to s valnou většinou z nich dopadne. (Blbě – kdyby to náhodou nebylo jasný). Abych se tomu

Co jsem četla v říjnu

Září mě dostatečně poučilo, abych neztrácela čas čtením něčeho, co mě bude od dvacátý stránky štvát. Byla jsem pevně rozhodnutá cokoli (byť vzdáleně) připomínající blábol, odložit, ale naštěstí na to ani jednou nedošlo. Kathryn Stockett – Černobílý svět Začíná to záchodem. Protože když žijete na americkým jihu v šedesátých letech a máte černou služku, nemůžete