Perníková alegorie

Poslední den roku si vyloženě říká o nějaký to bilancování, jak jsem tak pochopila po zběžným prolítnutí internetu. Na cokoli hlubokomyslnýho jsem dneska nějaká unavená, takže to nechám na jindy. Při prohlížení prosincových fotek jsem ovšem narazila na tyhle skvosty, který by rozhodně neměly zapadnout. Už jen proto, že mě při nich napadlo, že 1.

Zcela seriózní folklór

Když poslední dobou tvrdím, že něco už NIKDY nehodlám absolvovat, musím se sama sobě smát. Už tolikrát se totiž ukázalo, že moje paměť s přibývajícím časem slábne a dříve či později nevyhnutelně nastane chvíle, kdy si řeknu, že to přece zas tak strašný nebylo a zkusím to znovu. (Teď mě tak napadá, jestli přesně tenhle

Rozkvetly mi bambule

Bambule mě vždycky fascinovaly. Úplně si vybavuju, jak jsem jako malá neustále vystřihovala ty papírový kolečka a omotávala je vlnou jen pro ten pocit, kdy se to nakonec rozstříhlo a bambule byla na světě. Taky si ovšem až moc živě vybavuju ten vopruz, než se to namotalo, díky kterýmu jsem se do nich vůbec neměla

Co jsem četla v říjnu

Zdá se mi, že období, kdy čtu málo a navíc nic extra zajímavýho, trvá už nějak dlouho, ale tentokrát to aspoň nebyla úplná tragédie, jako během těch předchozích měsíců, takže doufám, že se blýská na lepší čtecí časy 😉 Kate Atkinson – Bůh v troskách  Nejsem si jisá, co jsem si myslela, když Život za