Co jsem četla v květnu

Nevím proč, ale ten letošní květen mi nějak horzně rychle utekl. Ani se mi nechce věřit, že jsem toho stihla přečíst tolik, ale Databáze knih má naštěstí lepší paměť než já. Jodi Picoultová – Vypravěčka Okolo týhle knížky jsem hodně dlouho chodila a pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli ji chci číst. To, že špatně

Co jsem četla v dubnu

Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějaký knížky ztvrdla víc než tejden. Teď jsem to zvládla dokonce dvakrát za měsíc, což mě přivedlo na myšlenku, že to možná nebylo těma knížkama, ale mnou. Objěktivně uznávám, že v dubnu jsem upadala večer do kómatu dřív, než jsem našla sílu rozsvítit lampičku. Nicméně když teď

Co jsem četla v březnu

Když na to teď koukám, zdá se mi, že byl ten březen nějak delší, než ostatní měsíce. Nebo za to možná mohla ta jarní únava, díky který jsem poslední dobou večer schopná jen padnout na gauč a přikrejt se knížkou. Ono je to vlastně jedno, protože to bezesporu bylo výživný, a to se počítá! Ladislav

Co jsem četla v únoru

Něčím jsem se nemohla vlbec prokousat, něco jsem sežrala za dva večery a něco jsem vůbec nepochopila. Už to skoro začíná bejt tradice nebo co. Abych se neopakovala, tak jako novinku znovuobjevuju audioknihy, čímž úplně porušuju svůj autistickej zvyk nikdy nemít rozečtených víc knih najednou. Kupodivu mě to ani neirituje – že by to poslouchání

Co jsem četla v lednu

Letošní rok začal slibně. Ani jedna z těch knížek nebyla ztráta času a to se počítá! Navíc fungovaly přesně tak, jak jsem potřebovala. Kdykoli totiž řečtu něco, o čem musím přemýšlet celou noc a pár dnů potom, nejsem schopná se hned vrhnout na další podobnej příběh. Mám totiž slabý nervy. A ty si člověk vždycky

Co jsem četla v říjnu

Vzhledem k tomu, že něčí zuby měly během října potřebu prorážet se skrz dásně většinu nocí a když jsem osmkrát vzhůru, už ráno se těším, až si půjdu v osm lehnout, se mi ani nechce věřit, že jsem toho přečetla tolik. A dokonce nic z toho nebyla kravina, takže můžu s klidem doporučovat o stobrko:

Co jsem četla v září

Dvakrát jsem se trefila přesně, dvakrát totálně vedle. Pokud nevíte, co číst a hlavně co ne, tak tady to je: Riikka Pulkkinen – Zapomenuté šaty Šaty jsou ve skříni babičky, která umírá na rakovinu. Podle toho, co jsem si přečetla na zadní stránce knihy, byli svýho času Finové úplně nadšený tím,jak se postupně příběh oněch