Co jsem četla v dubnu

Ještě že se ty rozepsaný příspěvky maj schopnost ukládat, protože jsem úplně zapomněla, že jsem to nedopsala! A aspoň se ukáže, jestli ty dubnový knížky stály za to, aby se mi uložily do mozku, protože o týhle jeho automatický funkci poslední dobou dost pochybuju.  Erlend Loe – Naivní. Super. Doppler mě bavil. Taková příjemná severská

Co jsem četla v březnu

Tenhle rekapitulační skluz musí co nejdřív skončit. Po tak dlouhý době se mi totiž dost špatně vybavuje děj většiny těch knížek. Dojmy ale zůstávaj, a to je vlastně to podstatný, tak teď nevím – že bych to tak v rámci eliminace sáhodlouhých popisů nechala navěkyvěkůamen? Ještě to promyslím! Emily St. John Mandel – Stanice 11

Co jsem četla v únoru

Že nejsem schopná si ty knihy sepsat hned, jakmile skončí měsíc, jsem si už pomalu zvykla. Tentokrát jsem ovšem až doteď žila v bludu, že jsem to už udělala, a to považuju za svůj intelektuální vrchol! Ale co, do konce března mám ještě čtyři dny, takže hurá na to: Pasi Ilmari Jääskeläïnen – Den falešné

Co jsem četla v lednu

Jestli to slavný Jak na nový rok, tak po celý rok platí, nemusím se letos s výběrem knih nijak zvlášť stresovat, protože na žádný kolosální hovadiny nenarazím. Tak snad to bude fungovat – ráda bych si některý loňský čtenářský zážitky odpustila. Fredrick Backman – Medvědín: My proti vám Protože Medvědín jsem přečetla jedním dechem, na tohle pokračování

Co jsem četla v listopadu a v prosinci

Aniž bych to plánovala, podařilo se mi v závěru roku vytvořit dva rekordy: 1. v listopadu jsem dočetla nejdelší „knihu“ svýho života (protože ty čtyři díly to má podle mě jen proto, že takovou bichli by nikdo nedokázal svázat)  a 2. hned vzápětí jsem úplným omylem dočetla bezkonkurenčně největší sračku pro rok 2018 – vzhledem

Co jsem četla v říjnu

Zdá se mi, že období, kdy čtu málo a navíc nic extra zajímavýho, trvá už nějak dlouho, ale tentokrát to aspoň nebyla úplná tragédie, jako během těch předchozích měsíců, takže doufám, že se blýská na lepší čtecí časy 😉 Kate Atkinson – Bůh v troskách  Nejsem si jisá, co jsem si myslela, když Život za

Co jsem četla v červenci

Je mi úplně jasný, že za pár tejdnů budu hořce litovat, že jsem to kdy vypustila z pusy, ale to vedro mi pěkně leze na mozek. Nemám skoro ani sílu číst, což je známka největší krize. Takže stručně, než se definitivně upeču: Petra Dvořáková – Dědina Nevím, jestli je to knížka pro každýho, ale ten,

Co jsem četla v červnu

V létě očividně nemám sílu číst cokoli náročnýho. Nejspíš hlavně proto, že jsou prázdniny. Buď na mě nonstop někdo mluví, nebo jsou sice zticha, ale to zase znamená, že přijde nějakej průser a v takovejch podmínkách se prostě na nic soustředit nedá. Jessie Burton – Múza O Jessie Burton jsem nikdy neslyšela a Múza je

Co jsem četla v květnu

Já než se proberu, je půlka června, tyjo! Nějak nechápu, jak se to stalo, protože květen se mi zdál nekonečnej, ale asi se to teď prostě nějak vyrovnalo. Přečetla jsem kde co a nedočetla jen jednu, takže bilance není zas tak tragická, jak jsem čekala. Alena Mornštajnová – Hana Na tohle jsem v knihovně čekala