Co jsem četla v březnu

Myslím, že bych asi měla míň číst, protože když ten březen vidím takhle pohromadě, nějak nemám sílu psát –  v zájmu úspory času (třeba na čtení, žejo) jsem se tudíž rozhodla, že se hecnu a pokusím se být stručná. Maximálně tři věty a víc ani ťuk! Vzhledem k tomu, jak je mi stručnost blízká, jsem

Co jsem četla v únoru

Skoro se mi podle tý fotky zdá, že jsem v únoru nedělala nic jinýho, než četla. Možná to bude trochu i tím, že většina těch knížek nebyla tak tlustá jako obvykle, což se mi zdá pravděpodobnější, protože nějaký extrémně dlouhý čtecí úseky si nevybavuju. Podstatný ale je, že mě bavily skoro všechny a žádnou jsem

Co jsem četla v lednu

Novoroční knižní předsevzetí bylo jednoznačný: Nedočítat za každou cenu. Zatím se mi to teda tak úplně nedaří, protože se už skoro tejden snažím prokousat Sedmou funkcí jazyka, ale ještě to nevzdávám. Mám totiž podezření, že chyba není v knížce, ale ve mně. To období, kdy je venku víc tma, než světlo, už totiž na můj

Co jsem četla v říjnu

Září mě dostatečně poučilo, abych neztrácela čas čtením něčeho, co mě bude od dvacátý stránky štvát. Byla jsem pevně rozhodnutá cokoli (byť vzdáleně) připomínající blábol, odložit, ale naštěstí na to ani jednou nedošlo. Kathryn Stockett – Černobílý svět Začíná to záchodem. Protože když žijete na americkým jihu v šedesátých letech a máte černou služku, nemůžete

Co jsem četla v srpnu

Srpen je bezesporu ten horší z prázdninovejch měsíců. Večer je brzy tma a zima a školní rok je najednou skoro za rohem. Aby to tak nebolelo, je potřeba číst něco hodně letního. Takový knížky jsou nenáročný, oddechový a hlava z nich rozhodně nebolí. Celkem jsem se trefila, musím se pochválit! Lars Vasa Johansson – Kouzelníkův

Co jsem četla v červenci

Posledních pár dnů otevřu knížku tak na dvacet minut před tím, než upadnu vedrem do kómatu, ale když tak na to koukám, tak v červenci to až tak tragický nebylo. J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne – Harry Potter a prokleté dítě Obecně nemám moc ráda pokračování příběhů, který už jednou byly uzavřený. Vzhledem

Co jsem četla v červnu

Knížky mám místo prášků na spaní. Když konečně večer všichni odpadnou a je ticho, potřebuju nějak vypnout mozek a přestat přemejšlet nad tím, že jim nemám co dát k snídani, protože jsem zapomněla nakoupit, že musím ráno konečně zaplatit ten telefon, nebo si už nezavolám a že jsem zase neumyla záchod. Některý fungujou trochu opačně,

Co jsem četla v květnu

Nevím proč, ale ten letošní květen mi nějak horzně rychle utekl. Ani se mi nechce věřit, že jsem toho stihla přečíst tolik, ale Databáze knih má naštěstí lepší paměť než já. Jodi Picoultová – Vypravěčka Okolo týhle knížky jsem hodně dlouho chodila a pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli ji chci číst. To, že špatně