V dubnu mě karanténa definitivně dohnala a jako by nestačilo, že se blbě cejtim, vybírala jsem si i blbý knížky. Ne všechny, ale chabý to teda bylo dost! John Connolly – Kniha ztracených věcí „Čtenář se díky jedinečné představivosti autora, Johna Connollyho, ocitá spolu s hrdinou tohoto poněkud temného a neuvěřitelně nápaditého románu na prahu

Zpětně jsem myslela, že jsem v březnu nedělala nic jinýho, než šila roušky, ale když teď na to koukám, to moje čtecí kóma mělo teprve přijít a četla jsem naopak mnohem víc, než obvykle. Výhoda je, že mi vynechává paměť a sama od sebe odděluje zrno od plev, takže si víc pamatuju jen ty knihy,

Myslela bych si, že taková karanténa, kdy je člověk pořád doma, bude mít na objem přečtenýho úplně jinej efekt, než jakej se prozatím projevuje u mě – moje koncentrace je na úrovni akvarijní rybičky a po celým dni, kdy na mě nonstop někdo mluví, jsem večer zralá si dát mokrej hadr na čelo, peřinu přes

Leden se mi letos obecně zdál nějak delší než obvykle. Jak tak na ty knihy koukám, nebyl to jen pocit a objektivně toho bylo nějak všeho moc, včetně čtení, což je jedna z těch pozitivních položek. Jak jinak. Petr Stančík – Mlýn na mumie První třetinu jsem se nějak snažila pobrat, o co jde, ve

Včera jsem na mý oblíbený Databázi knih objevila něco, co mi doteď unikalo , což nechápu – jsou tam totiž STATISTIKY a to dokonce za těch pár let, kdy si tam tenhle svůj virtuální čtenářskej deníček zapisuju, zpětně. Ačkoli nejsem žádnej statistikovej nadšenec, tohle se mi fakt líbí! Když jsem na to tak koukala, říkala

Prosinec je už tak nějak tradičně na čtení chabej, protože času je málo a předvánoční atmosféra u nás klid a ticho absolutně vylučuje – do vánoc jsem tudíž stihla knihy dvě a po nich ten zbytek, což asi mluví za vše… Miloš Urban – Praga Piccola Urban mě jednu dobu hrozně bavil, ale pak to

Letošní listopad byl tak hektickej, že utekl dřív, než jsem se stihla vůbec rozkoukat – až se sama zpětně divím, že jsem vůbec aspoň něco přečetla… Chaim Potok – Davitina harfa Další parádní Potok, tentokrát spíš o hledání víry, než jejím posilování. Davita vyrůstá v New Yorku v době, kdy se na druhý straně oceánu

V srpnu obvykle moc nečtu, protože je vedro a já jsem utahaná a usínám po pár stránkách. Letošní výkon ovlivnilo jednak počasí (celkem chladno), druhak děti (u vody se už zabavěj relativně sami) a třeťak dobrej výběr knih (až na tu jednu), u kterých se usnout prostě nedalo únava-neúnava. Min Jin Lee – Pačinko Na

Rekord v odkládání překonán! Asi nemá cenu rozebírat, proč a jak se to stalo, ale podstatný je, že to všechno hodlám napravit, protože je advent a vánoční zázraky jsou moje hobby – vzhledem k rozsahu zpoždění není prostor na dlouhý řečičky, čímž se poměrně snadno zamaskuje, že u některých knih si s bídou vybavuju obal,