Já než se proberu, je půlka června, tyjo! Nějak nechápu, jak se to stalo, protože květen se mi zdál nekonečnej, ale asi se to teď prostě nějak vyrovnalo. Přečetla jsem kde co a nedočetla jen jednu, takže bilance není zas tak tragická, jak jsem čekala. Alena Mornštajnová – Hana Na tohle jsem v knihovně čekala
Nejdřív jsem si říkala, že jsem toho přečetla relativně málo proto, že je venku konečně hezky a přes den není čas, ale tím to asi nebude, protože dvě z těch čtyř knih jsem sežrala během dvou dnů každou. To, že ty zbývající nemaj dohromady snad ani 300 stran a vydržely mi na zbytek měsíce musí
Myslím, že bych asi měla míň číst, protože když ten březen vidím takhle pohromadě, nějak nemám sílu psát – v zájmu úspory času (třeba na čtení, žejo) jsem se tudíž rozhodla, že se hecnu a pokusím se být stručná. Maximálně tři věty a víc ani ťuk! Vzhledem k tomu, jak je mi stručnost blízká, jsem
Skoro se mi podle tý fotky zdá, že jsem v únoru nedělala nic jinýho, než četla. Možná to bude trochu i tím, že většina těch knížek nebyla tak tlustá jako obvykle, což se mi zdá pravděpodobnější, protože nějaký extrémně dlouhý čtecí úseky si nevybavuju. Podstatný ale je, že mě bavily skoro všechny a žádnou jsem
Novoroční knižní předsevzetí bylo jednoznačný: Nedočítat za každou cenu. Zatím se mi to teda tak úplně nedaří, protože se už skoro tejden snažím prokousat Sedmou funkcí jazyka, ale ještě to nevzdávám. Mám totiž podezření, že chyba není v knížce, ale ve mně. To období, kdy je venku víc tma, než světlo, už totiž na můj
Listopad se zapíše do dějin jako měsíc, kdy jsem poprvé něco nedočetla dál než do půlky a ani trochu mi to nevadilo. Naopak, jsem na sebe dost pyšná! Na co pyšná nejsem je prosinec. Vůbec nevím, jak se to stalo, ale první půlku jsem strávila nad Irvingem a pak mě asi nějak pohltily ty vánoční
Září mě dostatečně poučilo, abych neztrácela čas čtením něčeho, co mě bude od dvacátý stránky štvát. Byla jsem pevně rozhodnutá cokoli (byť vzdáleně) připomínající blábol, odložit, ale naštěstí na to ani jednou nedošlo. Kathryn Stockett – Černobílý svět Začíná to záchodem. Protože když žijete na americkým jihu v šedesátých letech a máte černou služku, nemůžete
Jestli jsem až doteď měla někdy pocit, že jsem si blbě vybírala knížky, tak jsem se teda pěkně spletla. Tohle září jsem to totiž deifinitivně zabila. První jsem sice přečetla relativně rychle, ale nějak jsem to celý nepochopila. S druhou jsem se opozdila asi tak o dvacet let a ta třetí mě skoro zničila. Celkem
Srpen je bezesporu ten horší z prázdninovejch měsíců. Večer je brzy tma a zima a školní rok je najednou skoro za rohem. Aby to tak nebolelo, je potřeba číst něco hodně letního. Takový knížky jsou nenáročný, oddechový a hlava z nich rozhodně nebolí. Celkem jsem se trefila, musím se pochválit! Lars Vasa Johansson – Kouzelníkův
Posledních pár dnů otevřu knížku tak na dvacet minut před tím, než upadnu vedrem do kómatu, ale když tak na to koukám, tak v červenci to až tak tragický nebylo. J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne – Harry Potter a prokleté dítě Obecně nemám moc ráda pokračování příběhů, který už jednou byly uzavřený. Vzhledem
