Září mě dostatečně poučilo, abych neztrácela čas čtením něčeho, co mě bude od dvacátý stránky štvát. Byla jsem pevně rozhodnutá cokoli (byť vzdáleně) připomínající blábol, odložit, ale naštěstí na to ani jednou nedošlo. Kathryn Stockett – Černobílý svět Začíná to záchodem. Protože když žijete na americkým jihu v šedesátých letech a máte černou služku, nemůžete

Jestli jsem až doteď měla někdy pocit, že jsem si blbě vybírala knížky, tak jsem se teda pěkně spletla. Tohle září jsem to totiž deifinitivně zabila. První jsem sice přečetla relativně rychle, ale nějak jsem to celý nepochopila. S druhou jsem se opozdila asi tak o dvacet let a ta třetí mě skoro zničila. Celkem

Srpen je bezesporu ten horší z prázdninovejch měsíců. Večer je brzy tma a zima a školní rok je najednou skoro za rohem. Aby to tak nebolelo, je potřeba číst něco hodně letního. Takový knížky jsou nenáročný, oddechový a hlava z nich rozhodně nebolí. Celkem jsem se trefila, musím se pochválit! Lars Vasa Johansson – Kouzelníkův

Posledních pár dnů otevřu knížku tak na dvacet minut před tím, než upadnu vedrem do kómatu, ale když tak na to koukám, tak v červenci to až tak tragický nebylo. J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne – Harry Potter a prokleté dítě Obecně nemám moc ráda pokračování příběhů, který už jednou byly uzavřený. Vzhledem

Knížky mám místo prášků na spaní. Když konečně večer všichni odpadnou a je ticho, potřebuju nějak vypnout mozek a přestat přemejšlet nad tím, že jim nemám co dát k snídani, protože jsem zapomněla nakoupit, že musím ráno konečně zaplatit ten telefon, nebo si už nezavolám a že jsem zase neumyla záchod. Některý fungujou trochu opačně,

Nevím proč, ale ten letošní květen mi nějak horzně rychle utekl. Ani se mi nechce věřit, že jsem toho stihla přečíst tolik, ale Databáze knih má naštěstí lepší paměť než já. Jodi Picoultová – Vypravěčka Okolo týhle knížky jsem hodně dlouho chodila a pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli ji chci číst. To, že špatně

Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějaký knížky ztvrdla víc než tejden. Teď jsem to zvládla dokonce dvakrát za měsíc, což mě přivedlo na myšlenku, že to možná nebylo těma knížkama, ale mnou. Objěktivně uznávám, že v dubnu jsem upadala večer do kómatu dřív, než jsem našla sílu rozsvítit lampičku. Nicméně když teď

Když na to teď koukám, zdá se mi, že byl ten březen nějak delší, než ostatní měsíce. Nebo za to možná mohla ta jarní únava, díky který jsem poslední dobou večer schopná jen padnout na gauč a přikrejt se knížkou. Ono je to vlastně jedno, protože to bezesporu bylo výživný, a to se počítá! Ladislav

Něčím jsem se nemohla vlbec prokousat, něco jsem sežrala za dva večery a něco jsem vůbec nepochopila. Už to skoro začíná bejt tradice nebo co. Abych se neopakovala, tak jako novinku znovuobjevuju audioknihy, čímž úplně porušuju svůj autistickej zvyk nikdy nemít rozečtených víc knih najednou. Kupodivu mě to ani neirituje – že by to poslouchání

Letošní rok začal slibně. Ani jedna z těch knížek nebyla ztráta času a to se počítá! Navíc fungovaly přesně tak, jak jsem potřebovala. Kdykoli totiž řečtu něco, o čem musím přemýšlet celou noc a pár dnů potom, nejsem schopná se hned vrhnout na další podobnej příběh. Mám totiž slabý nervy. A ty si člověk vždycky