Poslední dobou se mi stává často, že než si ráno stihnu vypít kafe, je večer. Začínám si na to pomalu zvykat. Nic jinýho mi ani nezbejvá, protože jsem zatím nepřišla na žádnej účinnej způsob, kterým by se dal čas zpomalit. Že to podobně funguje i s delším časovým úsekem, než je den, mě celkem překvapilo.
Ačkoli si někdy připadám jako úchyl, co neustále na někoho míří objektivem a svou oběť nutí tvářit se inteligentně, mám strašně málo fotek. Myslím tím těch použitelných. To jsou takový, na kterých nikdo neslintá, nešilhá, nedloube se v rypáku, nedrbe se mezi nohama, nebo nemá čtyři brady a vyvalenej pupek jako stará Škopková. V červenci
Vím o třech holčičkách, který šly dneska poprvé do školy v šatech ode mě. Ta naše mezi nima samozřejmě nebyla. Nikdy. Vím to naprosto přesně, protože jsem ji dneska už pošestý postavila ráno ke zdi a přinutila se vyfotit. Dělám to od prvního dne ve školce a nehodlám s tím přestat minimálně do maturity, což
Kdykoli se v duchu vrátím o pět let zpátky, otočím se naruby, začne mi tikat pravý oko a za ten třas v rukou, co se mi rozjede, by se nemusel stydět ani hodně vysloužilej alkoholik před prvním ranním panákem. Myslím, že není potřeba podrobně popisovat to období, kterým si prošel každej, kdo měl někdy doma
„Já jsem tak rád, že jsem dítě a nemusím nic dělat,“ pravil Vojtěch sedící na botníku s nudlí u nosu a jednou obutou botou ve chvíli, kdy jsem jednou rukou zapínala mimino do autosedačky, druhou hledala botu a třetí se ho snažila dát vysmrkat. „Nojo, ty to máš dobrý, ale já budu dospělá UŽ za
Že na světě může existovat někdo, kdo neumírá blahem při pohledu na brouky, který se zapojej do sebe jako vagóny a navíc pak spolu lezou, to Vojtěška odmítá akceptovat. Můžu si za to sama. Tak dlouho jsem mu vtloukala do hlavy, že si přece ve školce můžou najít i jinou zábavu, než je plošticová genocida,
… protože až budete tak starý jako já, budete rádi a ještě mi poděkujete, že jsem vás k tomu nutila! Vůbec nevím, proč to opakuju každej měsíc, když mě stejně nikdo neposlouchá a i kdybych si to nablekotala do kýble a vylila jim to na hlavu, stejně by to nepomohlo. Asi jsem holt latentní masochista
Jedinej den v roce, kdy se člověk může beztrestně pomstít dětem za všechny ty prudy, co s nima těch zbylých 364 musí absolvovat, je potřeba pořádně využít. (jinak jsem samozřejmě sluníčková maminečka, ale všechno si píšu a teď se jim to vrácí, hehe) Myslím, že podobnou satisfakci si zaslouží každej a to málo, co je
Do školky někoho vláčím už dost let na to, abych věděla, že „Já se vám chci omluvit….“ není standartní věta, kterou pení učitelka připojuje k pozdravu. Rozhodně si nemyslím, že by měla za co, protože i kdyby byla sám Jan Ámos, dříví nevychová, dětma nezatopí… (někdy bohužel) Samozřejmě to, že místo vystřihování královský koruny zkoušíte
Můj první porod (a hlavně to šití po něm) byl natolik báječný zážitek, že jsem nabyla přesvědčení, že další děti už nikdy mít nebudeme, protože je nebude jak udělat. Fakt. O tři roky později v téže porodnici jsem si byla opět jistá, že s rozmnožováním končím. Dvě děti většině normálních lidí bohatě stačej, bez sourozence
