Co jsem četla v únoru

Skoro se mi podle tý fotky zdá, že jsem v únoru nedělala nic jinýho, než četla. Možná to bude trochu i tím, že většina těch knížek nebyla tak tlustá jako obvykle, což se mi zdá pravděpodobnější, protože nějaký extrémně dlouhý čtecí úseky si nevybavuju. Podstatný ale je, že mě bavily skoro všechny a žádnou jsem

Můj první svetr

Ani se mi tomu nechce věřit, ale nejenže jsem ten svetr dodělala – on jí dokonce ani není velkej! Pár poučení do budoucna jsem si z tohohle pokusu nicméně odnesla, protože takhle já prostě funguju. Než bych něco sáhodlouze študovala, radši se na všechno hned vrhnu, udělám hromadu chyb, několikrát se vším praštím, ale nakonec

Když se daří

Na začárku byla látka. Nebo vlastně spíš nebyla. Protože hodlám pokračovat ve slibně započatém nenakupování hadrů a nevlastním jedinou halenku, rozhodla jsem se to napravit a objednala si jí pro jistotu dva metry. Dorazil jeden, což mě nejdřív nepřekvapilo, protože by to nebylo poprvé, kdy jsem si něco do košíku naklikala v jiným množství, než

Co jsem četla v lednu

Novoroční knižní předsevzetí bylo jednoznačný: Nedočítat za každou cenu. Zatím se mi to teda tak úplně nedaří, protože se už skoro tejden snažím prokousat Sedmou funkcí jazyka, ale ještě to nevzdávám. Mám totiž podezření, že chyba není v knížce, ale ve mně. To období, kdy je venku víc tma, než světlo, už totiž na můj

Volební víkend

Volby za námi. Dopadlo to tak, jak to dopadlo a to poslední, na co mám chuť, je nechat se otrávit. Proto jsem si hned v sobotu večer odinstalovala facebook z telefonu a rozhodla jsem se, že je potřeba myslet na to, že o tomhle víkendu se staly i dobrý věci. Jako třeba tyhle čudlíky (nebo