Je zajímavý, kolik lidí má doma hromady triček, který nenosej, ale i přesto jim je líto je vyhodit. Zjistíte to velice snadno tak, když sem tam někde utrousíte, že by se vám jich pár hodilo, protože máte v plánu je zrecykovat a nadělat z nich třeba koberečky. Ten první jsem umotala skoro před rokem a
Novoroční knižní předsevzetí bylo jednoznačný: Nedočítat za každou cenu. Zatím se mi to teda tak úplně nedaří, protože se už skoro tejden snažím prokousat Sedmou funkcí jazyka, ale ještě to nevzdávám. Mám totiž podezření, že chyba není v knížce, ale ve mně. To období, kdy je venku víc tma, než světlo, už totiž na můj
Volby za námi. Dopadlo to tak, jak to dopadlo a to poslední, na co mám chuť, je nechat se otrávit. Proto jsem si hned v sobotu večer odinstalovala facebook z telefonu a rozhodla jsem se, že je potřeba myslet na to, že o tomhle víkendu se staly i dobrý věci. Jako třeba tyhle čudlíky (nebo
O víkendu jsem se chystala že konečně vyzkouším svetr. Koupila jsem si na něj tuhle duhovou vlnu a byla jsem strašně zvědavá, jak to bude vypadat. Jenže. Náš Vojta miluje Déčko. O prázdninách hledal Portály a Duháček je jeho idol. Do party mu chyběla už jen ta ovečka a protože přesně ví jak na mě,
Nikdy jsem nepatřila k lidem, co si pod slovem pohoda představujou oheň v kamnech. Vždycky mi k tomu totiž skoro ihned naskočily ty vopruzy s tím spojený. Shnánět a štípat dřevo, tahat se s ním do baráku, všude čoud při přikládání, prach ze sazí a co hůř – nikde žádný kolečko, kterým by se dala
Ten mám poslední dobou víceméně pořád. V některých chvílích, jako třeba před prezidentskou volbou (až jsem sama sebe překvaapila jak jsem občansky uvědomělá!) to se mnou začne tak divně mávat, že si musím naordinovat cokoli, u čeho se nějak uklidním a utřídím si myšlenky. To má obvykle různou podobu. Kdysi v prehistorii, nepochybně ještě v
A sama to mu pořád nemůžu uvěřit! Začalo to někdy na jaře, kdy jsem u nás ve švadlence poprvé pořádně zaregistrovala tu polici s vlnou. Původně jsem totiž chtěla uháčkovat pro Kiki čepičku. Ukázalo se ale, že se nejsem schopná rozhodnout, jakou barrvu by měla mít. Vůbec jsem neměla tušení, že jich tam maj tolik
Obvykle to nedělám, ale letos jsem usoudila, že je definitivně po vánocích a nechávat si stromeček do února nemá smysl. Už jen proto, že to místo, co zabíral, se prostě hodí. Jenže! Úplně omylem jsem místo normálních žároviček koupila takový malinkatý světýlka a i když možná riskuju, že budu vypadat jako úchyl, zamilovala jsem se
Aby to nebylo tak jednoduchý – začala jsem už v létě, kdy jsem potřebovala najít nějaký využití pro ty nastříhaný trička, který mi jednak zbyly po týhle šílenosti a druhak se nějak namnožily. Ukázalo se totiž, že všude kolem jdou lidi s plnýma skříněma věcí, co dávno nenosej ani když jsou vynést odpadky a rádi
Pořád se nedokážu rozhodnout, jestli mám ty první dny novýho roku ráda. Jakmile se totiž jednou narodíte s potřebou mít neustále miliardu plánů, podvědomě vás to nutí dávat si předsevzetí, přestože už po všech těch letech tušíte, jak to s valnou většinou z nich dopadne. (Blbě – kdyby to náhodou nebylo jasný). Abych se tomu
