Nevím proč, ale ten letošní květen mi nějak horzně rychle utekl. Ani se mi nechce věřit, že jsem toho stihla přečíst tolik, ale Databáze knih má naštěstí lepší paměť než já. Jodi Picoultová – Vypravěčka Okolo týhle knížky jsem hodně dlouho chodila a pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli ji chci číst. To, že špatně
Nedávno jsem někde četla rozhovor, ve kterým se měl dotazovaný vyjádřit k zásadní otázce, jaký že je jeho nejoblíbenější roční období. Sice moc nechápu, koho to zajímá a proč by vlastně mělo, ale z nedostatku jiných intelektuálních podnětů jsem si ten dotaz taky musela položit. Překvapivě je to jaro. Nejen proto, že všechno konečně kvete,
Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějaký knížky ztvrdla víc než tejden. Teď jsem to zvládla dokonce dvakrát za měsíc, což mě přivedlo na myšlenku, že to možná nebylo těma knížkama, ale mnou. Objěktivně uznávám, že v dubnu jsem upadala večer do kómatu dřív, než jsem našla sílu rozsvítit lampičku. Nicméně když teď
Když na to teď koukám, zdá se mi, že byl ten březen nějak delší, než ostatní měsíce. Nebo za to možná mohla ta jarní únava, díky který jsem poslední dobou večer schopná jen padnout na gauč a přikrejt se knížkou. Ono je to vlastně jedno, protože to bezesporu bylo výživný, a to se počítá! Ladislav
V lednu jsem zahájila debordelizaci skříní, jejíž první fáze byla víc než úspěšná. Proto mě ani ve snu nenapadlo, že druhý kolo bude ještě výživnější. Asi za to může nějaká vrozená sklerotičnost, protože jinak si nedokážu vysvětlit to, že jsem opět zapomněla na hromadu zvanou Věci k ohni. Znáte? Pokud jste si vzali někoho, jako
Protože zkusit se má všechno a s tím pletením to vyšlo, rozhodla jsem se udělat další pokus. Tentokrát ještě o něco šílenější. Kdybych úplnou náhodou neobjevila Zašívárnu a jejich předpřipravený vyšívací krabice, asi by zůstalo jen u plánu, ale takhle padly všechny moje dosavadní výmluvy (nevím jak, čím a vlastně ani co) a koupila jsem
Něčím jsem se nemohla vlbec prokousat, něco jsem sežrala za dva večery a něco jsem vůbec nepochopila. Už to skoro začíná bejt tradice nebo co. Abych se neopakovala, tak jako novinku znovuobjevuju audioknihy, čímž úplně porušuju svůj autistickej zvyk nikdy nemít rozečtených víc knih najednou. Kupodivu mě to ani neirituje – že by to poslouchání
Dítě, který sice chodit umí, ale nehodlá se tím nechat stresovat a radši si to všude sviští po čtyřech, má hned několik výhod. Nepadá a neomlacuje si tak hlavu o hrany stolu, knihovny, vytažený šuplíky, záchodovou mísu a schody. Není potřeba za ním nikam běhat a taky mu není potřeba kupovat boty. To je všechno
Zajímavý. Jakmile začne trochu svítit sluníčko a přestane bejt tma ve tři odpoledne, začnu mít pocit, že jaro je za dveřma a každý ráno mě hrozně překvapí, že ještě pořád musím škrábat to zamrzlý okno na autě. Ale blíží se to! Nevím, co uděláte jako první věc po probuzení vy, ale já se s miminem
Preventivně jsem si zakázala se těšit, protože pravděpodobnost, že všechny tři děti budou zdravý a podaří se nám nakonec odjet, se mi zdála nebezpečně malá. Ale nezakřikla jsem to, neuvěřitelné se stalo skutečným a my jsme po roce opustili rodnou placku a vydali se za horským vzduchem. Po Vojtově loňském přístupu k lyžování, jsem sebou
