Ukazuje se, ,že ty svetry jsou asi nějak prokletý nebo co. Tenhle jsem měla v plánu uháčkovat na horách. Plány jsou ovšem od toho, aby se bortily, takže mě vlastně ani tak nepřekvapilo, že hned první noc po příjezdu dostala drahá polovička horečku jako kráva, ráno nafasoval antibiotika a čtyři dny nevystrčil nos z chalupy.
Sundala jsem ze dveří vánoční věnec. Půlka února je na to totiž ideální čas, ehm. Na moji obranu je potřeba podotknout, že na něm nevisela ani jedna vánoční koule a dal se tak relativně snadno považovat za takovou podzimně-zimní dekoraci. Pak stačilo spojit unuděnou Jolanku a obrovskou tašku všemožných mašlí, kterou si opatruju jako oko
Ani se mi tomu nechce věřit, ale nejenže jsem ten svetr dodělala – on jí dokonce ani není velkej! Pár poučení do budoucna jsem si z tohohle pokusu nicméně odnesla, protože takhle já prostě funguju. Než bych něco sáhodlouze študovala, radši se na všechno hned vrhnu, udělám hromadu chyb, několikrát se vším praštím, ale nakonec
Na začárku byla látka. Nebo vlastně spíš nebyla. Protože hodlám pokračovat ve slibně započatém nenakupování hadrů a nevlastním jedinou halenku, rozhodla jsem se to napravit a objednala si jí pro jistotu dva metry. Dorazil jeden, což mě nejdřív nepřekvapilo, protože by to nebylo poprvé, kdy jsem si něco do košíku naklikala v jiným množství, než
Je zajímavý, kolik lidí má doma hromady triček, který nenosej, ale i přesto jim je líto je vyhodit. Zjistíte to velice snadno tak, když sem tam někde utrousíte, že by se vám jich pár hodilo, protože máte v plánu je zrecykovat a nadělat z nich třeba koberečky. Ten první jsem umotala skoro před rokem a
Novoroční knižní předsevzetí bylo jednoznačný: Nedočítat za každou cenu. Zatím se mi to teda tak úplně nedaří, protože se už skoro tejden snažím prokousat Sedmou funkcí jazyka, ale ještě to nevzdávám. Mám totiž podezření, že chyba není v knížce, ale ve mně. To období, kdy je venku víc tma, než světlo, už totiž na můj
Volby za námi. Dopadlo to tak, jak to dopadlo a to poslední, na co mám chuť, je nechat se otrávit. Proto jsem si hned v sobotu večer odinstalovala facebook z telefonu a rozhodla jsem se, že je potřeba myslet na to, že o tomhle víkendu se staly i dobrý věci. Jako třeba tyhle čudlíky (nebo
O víkendu jsem se chystala že konečně vyzkouším svetr. Koupila jsem si na něj tuhle duhovou vlnu a byla jsem strašně zvědavá, jak to bude vypadat. Jenže. Náš Vojta miluje Déčko. O prázdninách hledal Portály a Duháček je jeho idol. Do party mu chyběla už jen ta ovečka a protože přesně ví jak na mě,
Nikdy jsem nepatřila k lidem, co si pod slovem pohoda představujou oheň v kamnech. Vždycky mi k tomu totiž skoro ihned naskočily ty vopruzy s tím spojený. Shnánět a štípat dřevo, tahat se s ním do baráku, všude čoud při přikládání, prach ze sazí a co hůř – nikde žádný kolečko, kterým by se dala
Ten mám poslední dobou víceméně pořád. V některých chvílích, jako třeba před prezidentskou volbou (až jsem sama sebe překvaapila jak jsem občansky uvědomělá!) to se mnou začne tak divně mávat, že si musím naordinovat cokoli, u čeho se nějak uklidním a utřídím si myšlenky. To má obvykle různou podobu. Kdysi v prehistorii, nepochybně ještě v
