Novoroční bilancování

Pořád se nedokážu rozhodnout, jestli mám ty první dny novýho roku ráda. Jakmile se totiž jednou narodíte s potřebou mít neustále miliardu plánů, podvědomě vás to nutí dávat si předsevzetí, přestože už po všech těch letech tušíte, jak to s valnou většinou z nich dopadne. (Blbě – kdyby to náhodou nebylo jasný). Abych se tomu

Co jsem četla v říjnu

Září mě dostatečně poučilo, abych neztrácela čas čtením něčeho, co mě bude od dvacátý stránky štvát. Byla jsem pevně rozhodnutá cokoli (byť vzdáleně) připomínající blábol, odložit, ale naštěstí na to ani jednou nedošlo. Kathryn Stockett – Černobílý svět Začíná to záchodem. Protože když žijete na americkým jihu v šedesátých letech a máte černou služku, nemůžete

Pět minut

Někdy čtyři. To je zhruba doba, po kterou se Kiki vydrží zabývat něčím, co nezahrnuje destrukci okolí, případně sebe sama. Jasně, jsou dny, kdy jsem ochotná zavřít oči nad tím, že si soustředěně fixama tetuje obličej, ale poslední dobou jich je míň. Následná likvidace pohrom je totiž mnohonásobně časově náročnější a ve valný většině případů

Podzimní úklid

Jakmile se večer začne brzy stmívat a venku je tak jako dneska, nastává ideální čas otevřít konečně oči a začít s tou dlouho předlouho odkládanou debordelizací domácnosti. Pokud je člověk praktická žena, vezme si gumový rukavice a Savo a vlítne na to od podlahy. Ráda bych řekla, že přesně to jsem udělala, ale kecala bych.