Asi z tý euforie, že děti v prosinci půjdou do školy, mi připadalo jako zcela reálný, uháčkovat do vánoc vestu pro babičku. Fakt jsem se na to těšila, ale člověk míní, virus mění a ta školní docházka nebyla zdaleka tak žhavá, jak bych potřebovala.Jak už to tak se mnou bejvá, ten čas jsem prostě neodhadla.
Začátek prázdnin je ideální doba na rozhodnutí pořídit si svetr. Strašně dlouho jsem chtěla nějakej s bublinkama a když jsem viděla tuhle zelenou barvu, bylo to jasný. I ten čas strávenej na cestách v autě hned začal mnohem rychlejc ubíhat.Člověk sice riskuje, že na koupališti bude vypadat jako idiot, když sedí v plavkách u bazénu
V létě se Kiki rozjezdila na kole. K řízení jsou ovšem potřeba obě ruce a tak mě ani nepřekvapilo, když vznesla požadavek na košík, protože Pajda přece nebude sedět doma, když pirátka silnic vyrazí do světa. Vyštrachala jsem tenhle plastovej nákupní pro děti, ale zdál se mi hnusnej, takže jsem si (zase) lehce zkomplikovala život.Zas
Že háčkování je uklidňující činnost, vím už docela dlouho. Oproti šití má tu nespornou výhodu, že se dá vzít s sebou kamkoli. Třeba do lesa.Většina mých karanténních mandal vznikla jako úplná znouzecnost. Potřebovala jsem prostě dělat něco aspoň zdánlivě smysluplnýho.Tři ze tří dětí navíc potvrzujou, že pokud matka během smolení domácích úkolů drží v ruce
Letošní rok ve znamení novýho počítání měsíců leden, únor, karanténa, prosinec utíká paradoxně rychle a úplně mě zabrzdil, ale co už. Vezmu to popořádku a jsem sama zvědavá, kam se propracuju. Po zavedení distanční výuky vypluly na povrch mraky netušených okolností, znemožňujících normální život. Neustálej bordel na jediným stole v kuchyni mi například úplně zabránil
Dodneška si pamatuju, že jsme v obýváku na stolku a i jinde měli háčkovaný dečky, který mamka jednou za čas všechny namočila ve vaně a pak sušila přišpendlený k už nevím čemu, aby byly rovný a vypnutý. Jako malá jsem je obdivovala, v pubertě mi připadaly trapný a teď by se mi možná zase líbily,
Že potřebuju síťovku, říkám už pár let, ale kupodivu mě za celou tu dobu ani jednou nenapadlo, že už vlastně umím háčkovat a můžu si ji udělat sama. Nenarazit na tenhle provázek v klubíčku, možná bych si ji i někde koupila. Takhle se ale nebylo na co vymlouvat. Přibejvalo to skoro samo a to se
Ségra měla narozeniny. A protože je to žena veskrze praktická, ušetřila mě stresů s vymýšlením dárku. Nebo teda zdánlivě ušetřila. Požadavek na pončo s kapucou byl zcela konkrétní, to jí musím nechat. Když jsem se ale zeptala, jakou by asi tak mělo mít barvu, poslala mi tyhle obrázky (plus pár dalších, ale myslím že i
Kdo v létě nehledal ovečky z Déčka, měl by se nad sebou asi zamyslet, protože takový mezery ve vzdělání by mohly bejt zásadní. V zimě jsem jednu takovou duhovou uháčkovala, což vedlo dvě osoby ke dvěma mylným závěrům: Já usoudila, že mám odpracováno a z Déčka už na mě žádná záludnost nevyskočí, zatímco Vojta evidentně
Že jsou ty kytičky návykový, tuším už delší dobu. Je to totiž rychlý, barevný a možností je miliarda, což mi přesně vyhovuje. První várku jsem z nouze naroubovala na jelena a zatím mě pořád baví se na něj koukat. Protože ale jelena vlastním jen jednoho, bylo nutný vymyslet, co udělám s tou hromadou další květeny,
