Pět minut

Někdy čtyři. To je zhruba doba, po kterou se Kiki vydrží zabývat něčím, co nezahrnuje destrukci okolí, případně sebe sama. Jasně, jsou dny, kdy jsem ochotná zavřít oči nad tím, že si soustředěně fixama tetuje obličej, ale poslední dobou jich je míň. Následná likvidace pohrom je totiž mnohonásobně časově náročnější a ve valný většině případů

Háčkuju!

A sama tomu nemůžu uvěřit! Háčkování je něco, co jsem odjakživa obdivovala a vždycky chtěla umět. Trpěla jsem nějakou utkvělou představou, že to je děsně složitý a když mi to někdo nevysvětlí, nikdy se to nenaučím. Nedávno mi došla jedna zásadní věc (ano, mám vedení až přes Moskvu a učím se s tím žít) –

Upletla jsem deku!

Dítě, který sice chodit umí, ale nehodlá se tím nechat stresovat a radši si to všude sviští po čtyřech, má hned několik výhod. Nepadá a neomlacuje si tak hlavu o hrany stolu, knihovny, vytažený šuplíky, záchodovou mísu a schody. Není potřeba za ním nikam běhat a taky mu není potřeba kupovat boty. To je všechno

Postupně

V krabici od Ježíška byly takový malý, roztomilý a super barevný klubíčka, se kterýma jsem si nějak nevěděla rady. Protože jsem ale pro letošek pevně rozhodnutá, že konečně přestanu být tou slavnou kovářovou kobylou, usnesla jsem se sama se sebou, že mi šála taky prospěje. A abych si usnadnila rozhodování, plánuju je tam naprat všechny.

S novým rokem nové plány

Novoroční předsevzetí jsou moje hobby. Je to trochu divný, vzhledem k tomu, že od tý doby, co mám děti vstávající za všech okolností před šestou ráno, se mi na Silvestra podařilo vydržet do půlnoci vzhůru asi dvakrát, ale možná to spolu ani nesouvisí. Jak stárnu, jsem ohledně toho plánování a velkých očekávání přízemnější. Konečně. Tolikrát