Poslední dobou se mi stává často, že než si ráno stihnu vypít kafe, je večer. Začínám si na to pomalu zvykat. Nic jinýho mi ani nezbejvá, protože jsem zatím nepřišla na žádnej účinnej způsob, kterým by se dal čas zpomalit. Že to podobně funguje i s delším časovým úsekem, než je den, mě celkem překvapilo.
Kdy jindy by se člověk měl vrátit k září, než v půlce října, kdy vstáváme za tmy a než je všechny navleču do těch svetrů, mikin a bund, někomu se začne chtít na záchod a jinej to rovnou pustí do gatí, no ne? Už jenom proto, že pokladničky se od chvíle, kdy přijela pouť, začínaj
Vím o třech holčičkách, který šly dneska poprvé do školy v šatech ode mě. Ta naše mezi nima samozřejmě nebyla. Nikdy. Vím to naprosto přesně, protože jsem ji dneska už pošestý postavila ráno ke zdi a přinutila se vyfotit. Dělám to od prvního dne ve školce a nehodlám s tím přestat minimálně do maturity, což
Poslední prázdninovej týden. Skoro jsme měli ještě dva, protože jsem (vůbec nevím proč) myslela, že se do školy jde až po neděli, ale naštěstí existujou i lidi s mozkem, díky kterým nebude moje dítě v pondělí čumět jak puk, že škola slavnostně nezačíná, nýbrž jede na plný koule. No nic 😉 Kiki s rozhodla, že
… jsem si říkala, že dva měsíce prázdnin jsou skvělá příležitost procvičit si sebeovládání, protože dva měsíce bez školy a školky nemůžu ve zdraví přežít. Abych se úplně nezcvokla, vymyslela jsem si novou webovou stránku, na který budu konečně mít i vlastní eshop. Původně jsem si myslela, že budu prostě googlit a zkoušet, jako skoro
My tu Kiki nemít, ani si neuvědomíme, kolik věcí se dá dělat poprvé. Dodávat, že v sedě tak nějak všechno líp chutná, je asi zbytečný. A do kýble už se taky nevejde! Je to buřt, co sežral moje malinký miminko, ale jsem velkorysá a odpouštím jí to. Na jezeře jsme teda
Deset zásadních objevů! 1. Objednala jsem tolik látky, že když budu chtít, můžu ušít italskou vlajku. Nebo maďarskou. A nebo taky ne 😉 2. Umím to i na sebe! 3. Když ignorujete matčiny kecy o ničení páteře a posadíte mimino, nejen že nespadne, ale uvedete ho do stavu extáze a bude vás za to zbožňovat
Jahody pro každýho! A mimino do všech postelí… …dokud ovšem nezačne útočit na jeho růžovou flašku s mlíkem, to pak ten novej zvyk rychle bere za svý! Dětskej den ve školce. Jedno dítě jsem hodinu a půl neviděla, druhý soutěžilo jako o život, třetí se nejdřív pokusilo sežrat ponožky a pak buřta. Nepodařilo se
Nechápu – jak jsem mohla na tom ultrazvuku skoro před šesti lety přemlouvat doktora, že to co vidí, není pindík, ale jen nějaká divná pipinka, protože já přece nemůžu mít chlapečka, když vůbec nevím, co bych s ním dělala a nerozumím autům, bagrům, vlakům, ani pistolím a nemůžu mu ušít šaty – že jsem věřila
Pořád si říkám, že to mám pod kontrolou, všechno stíhám, všechno mám vyřešený, všechno bude a nakonec většinou nechápu, kam se ten den poděl, když před chvílí jsem vstala z postele. Když jsem domů dovalila bílý (!) vejce, velký to úlovek, a byl teprve čtvrtek, byla jsem na sebe pyšná jako dlouho ne – vida,
