Květen je nově můj nejoblíbenější měsíc! Nebejt tý debilní karantény (která se ale postupně trochu uvolnila), nikdy bych nestrávila na zahradě každej den a nevěřila bych, jak mě to může bavit.Třeba ty ředkvičky. To je prostě instantní radost! Chytly se ale i kedluby, špenát a vlastně všechno, co jsme pokusně zasadili.Rozkvetly mi narcisy a z
Duben jsem vykoply (doslova!) živým plotem. Objednala jsem 120 sazenic kavkazkýho brestu (protože prej roste rychle, nepotřebuje, aby se o něj někdo nijak intenzivně staral a zhoustne tak, že přes něj není vidět) a natěšeně vyhlížela kurýra v megaautě – kam jinam by taky dal těch 120 keřů, žejo.Když vytáhl z kufru oktávky placatej balíček
Měla jsem velkolepý plány a ani ve snu by mě nenapadlo, že bude tolik času na jejich realizaci, takže nějaký to pozitivum se na tý karanténě přece jen našlo!Třeba tenhle záhonek, kterej vznikl úplně impulzivně z nutkavý potřeby někde vybít nahromaděnou frustraci. To se totiž s rejčem dělá úplně nejlíp!A dilema, co s ním vyřešila
