Blog

Co jsem četla v březnu

Co jsem četla v březnu

Když na to teď koukám, zdá se mi, že byl ten březen nějak delší, než ostatní měsíce. Nebo za to možná mohla ta jarní únava, díky který jsem poslední dobou večer schopná jen padnout na gauč a přikrejt se knížkou. Ono je to vlastně jedno, protože to bezesporu bylo výživný, a to se počítá! Co jsem četla v březnu
Ladislav Zibura – Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem ty největší vtipy slyšela na podzim naživo při projekci, nebo mi to jen nějak zrovna nesedlo do nálady, ale 40 dní pěšky do Jeruzaléma mě bavilo nějak víc. To samozřejmě nemění nic na tom, že je to psaný lehkou rukou, dobře se to čte a umím si představit, že se s Ládíkem za pár let do Číny klidně mrknu znova. Do Nepálu samo taky.

Jonas Jonasson – Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)

Všude jsem četla, jak je Anders oproti předchozím Jonassovým knihám slabej, protože je to psaný podobným stylem, postavy nejsou uvěřitelný, vtipy ohraný a blebleble. Já jsem asi úplně nenáročná, protože mě to bavilo hodně. Jasně, ten příběh by se asi odehrát nemohl a osobně doufám, že podobných týpků po světě běhá minimum, ale kolik stoletých staříků denně vyleze z okna a zmizí? Chtěla jsem si odpočinout a trochu se zasmát a to jsem přesně dostala, takže u mě se žádný zklamání rozhodně nekonalo.

Simon Mawer – Mendelův trpaslík

Tohle bylo asi největší zklamání měsíce. Po Provazochodkyni a Skleněným pokoji jsem nějak nabyla dojmu, že Mawer píše přesně tak a přesně to, co mě baví, ale buď jsem moc primitivní na všechny ty odborný genetický popisy, nebo mě natolik znechutil ten konec, že jsem celkově byla nějak otrávená. Tím neříkám, že by se to špatně četlo, nebo mě to nenutilo přemejšlet o spoustě věcí, jen to prostě nebyla taková bomba, jakou jsem naivně očekávala.

Kristin Hannah – Slavík

Pokud má knížka na obalu nápis Njelepší milostný příběh roku (nebo tak nějak), může si bejt skoro jistá, že ji do tý police v knihovně zase pěkně zastrčím zpátky neotevřenou. Přestože se poslední dobou snažím nečíst nic, v čem se dějou hnusný věci (a to u románu odehrávajícího za druhý světový jde dost těžko), na tuhle jsem slyšela tolik chvály, že jsem jí dala šanci. Jestli jsem těch skoro pětset stránek sežrala za dva dny, tak kvůli milostnýmu příběhu to rozhodně nebylo. Ten totiž pro mě rozhodně nebyl tím podstatným a silně pochybuju i o tom, že by to tak bylo zamýšleno.
Jasně, pobrečela jsem si (hned několikrát), ale celý to bylo prostě napsaný tak, že se nešlo urvat a to je to hlavní, co pro mě musí knížka splňovat, abych ji s čistým svědomím někomu doporučila.
Směle do ní!

Amélie Northomb – Strach a chvění

Po Slavíkovi jsem si nutně potřebovala odskočit někam hodně daleko a Japonsko v devadesátých letech se zdálo bejt ideálním místem. Koho zajímá, jak funguje firemní kultura v Zemi vycházejícího slunce a jak se v takový společnosti (ne)daří fungovat Evropanovi, ten nebude zklamanej.

Liane Moriarty – Zamilovaná hypnotizérka

Když teď o tom přemýšlím, vlastně ani nevím, proč jsem si půjčila tohle. Asi že Na co Alice zapomněla mě bavilo a dvě psychicky náročný knihy v měsíci bych nezvládla. Jestli jsem hledala něco nenáročnýho, tak Hypnotizérka to splnila do puntíku. Až do konce jsem naivně čekala na nějakej ten zvrat, nebo cokoli překvapivýho, co z toho udělá něco víc, než pohádku o velký lásce, ale marně. A ten happyend mě dorazil úplně.
Aby to špatně nevyznělo – já mám dobrý konce samozřejmě mnohem radši, než ty špatný, ale čeho je moc, toho je… prostě moc. Nicméně v létě na pláž klidně 😉

Duben začal už před týdnem, hromada na nočním stolku se zmenšuje jen pomalu, takže pro dnešek končím s psaním a jdu číst.
Nějaký tipy??

Sem s nima! 😉

 

Komentáře

  1. To jsem ráda, že se ti líbil Skleněnej pokoj! Když jsem četla recenzi tvý ségry, tak jsem se šla stydět do kouta za to, že jsem z tý knížky byla nadšená a vůbec jsem měla pocit, že jsem četla něco jinýho 😀
    Doporučení ode mě: Největší ponorka na světě. Hodně zajímavej příběh (nebo spíš víc příběhů naráz a ta ponorka tam není zas tak důležitá (zatím, ještě jsem nedočetla).

    1. Tak se Skleněným pokojem jsme to měly stejně! Ponorku zkusím stopro, díky 😉

Odpovědět