Blog

Co jsem četla v červnu

Co jsem četla v červnu

Knížky mám místo prášků na spaní. Když konečně večer všichni odpadnou a je ticho, potřebuju nějak vypnout mozek a přestat přemejšlet nad tím, že jim nemám co dát k snídani, protože jsem zapomněla nakoupit, že musím ráno konečně zaplatit ten telefon, nebo si už nezavolám a že jsem zase neumyla záchod.
Některý fungujou trochu opačně, protože se od nich nedá odejít a já sice přijdu na jiný myšlenky, ale ráno jsem jak praštěná palicí, protože se do půlnoci nejsem schopná urvat. Takový tentokrát byly jen dvě. Zbytek mě uspával dřív, než rohypnol (aspoň myslím, protože ten jsem vlastně nikdy nezkusila).
Co jsem četla v červnu
M. R. Carey – Všemi dary obdarovaná

Já obvykle knížky, kde vystupujou zombíci, nemrtví a jiná pakáž nečtu. Když se odehrávaj postapokalyptický budoucnosti a hlavní postava může každou chvíli sežrat ty ostatní, tak už vůbec ne. Tuhle jsem ale risknout musela, protože to prej o tom vlastně není. A fakt. Nějak mi bylo úplně jedno, kdo je živej a kdo ne, protože všichni se chovali tak, že jsem všemu úplně uvěřila!

Jean-Michel Guenassia – Vysněný život Ernesta G.

To, že jsem víc než dvě třetiny knížky vůbec netušila, kdo je ten Ernesto a stresovala jsem se tím, že se tam nakonec možná ani neobjeví a já se to nedozvím, vůbec není podstatný. Vypovídá to možná tak o tom, jakej jsem ignorant, co si sedí na vedení. Četlo se to skvěle a vůbec nechápu, jak někdo, kdo tu nežil, dokáže popsat český reálie (a ty poválečný obzvlášť!) tak přesvědčivě.

Francesca Zappia – Uvnitř mé hlavy

Jestli jsem si chvilku myslela, že můžu číst Young Adult literaturu, tak beru zpět. Nemůžu. Nebo aspoň ne takhle přiblblou. Přitom ten obal je tak krásnej! A schizofrenická hlavní hrdinka zněla jako něco, co by mohlo bejt zajímavý. To, že se z ní vyklubala vlastně úplně obyčejná puberťačka a dobro zvítězilo nad zlem na všech frontách, už byla jenom pěkně červivá třešnička na lákavě vypadajícím dortu, upečeným z hodně prošlých surovin.

Simon Mawer – Jidášovo evangelium

No a tohle bylo taky dost divný. Přitom farář, kterej poruší celibát by podle mě zajímavej bejt měl. Tenhle byl unylej suchar, kterej navíc objevil cosi, co mohlo postavit na hlavu celý základy křesťanství. Kdyby to nebylo popsaný tak strašně odborně a navíc zdlouhavě, možná bych byla i napnutá. Takhle jsem se pěkně pronudila až ke konci a nejsem si úplně jistá, jestli od Mawera chci ještě něco číst.

Prázdniny začaly, hromada knih k vodě se kupí a já jen doufám, že v červenci budu mít při tom výběru šťastnější ruku.
Nebo že bych se konečně hecla a začala nedočítat?!

 

 

 

Komentáře

  1. Mawer je prostě divnej… Už opěvovaný Skleněný pokoj nebyl žádný velký terno. Tak ho už nečti 🙂 Jsem ráda, že se Melanie líbila! A jak tak koukám na DK, tak červenec se nese ve znamení velké spousty hvězd :-).

    1. Mně se Skleněný pokoj líbil. I Provazochodkyně a Pád… Jen ten Mendelův hrášek a teď Jidáš byly jak od někoho jinýho 😀

Odpovědět