Blog

Co jsem četla v dubnu

Co jsem četla v dubnu

Nejdřív jsem si říkala, že jsem toho přečetla relativně málo proto, že je venku konečně hezky a přes den není čas, ale tím to asi nebude, protože dvě z těch čtyř knih jsem sežrala během dvou dnů každou. To, že ty zbývající nemaj dohromady snad ani  300 stran a vydržely mi na zbytek měsíce musí tímpádem znamenat jedině to, že mě nijak extra nebavily a plnily jen funkci prášku na spaní.
Zajímavý 😉
Co jsem četla v dubnu
Jiří Hájíček – Dešťová hůl

Na Hájíčka jsem se těšila, protože ty předchozí dvě mě rozhodně nezklamaly. Buď jsem měla přehnaně velký očekávání, nebo už to fakt je trochu na jedno brdo. Pořád nevím, jestli by mě to bavilo víc, kdybych ji četla jako první ze série a už se to ani nedozvím, ale za mě z nich byla prostě nejslabší. Navíc mě hlavní postava iritovala jako už dlouho žádná. S někým tak nudným bych nešla ani na kafe, takže to, jak po něm ty ženský vyjížděly, bylo i pro moji divokou fantazii fakt přitažený za vlasy.

Tuomas Kyrö – Mrzout

Mrzout má perfektní grafiku, vtipný ilustrace a celkově vypadá prostě skvěle. Nesuď knihu podle obalu, žejo. Až po dočtení jsem zjistila, že to původně byy krátký příběhy psaný pro rozhlas a tam si umím představit, že můžou skvěle fungovat. Příběhů o zatrpklých důchodcích jsem ale poslední dobou četla víc a tyhle krátký povídky z nich byly jednoznačně nejslabší. Škoda, protože to fakt vypadalo lákavě!

Bryn Greenwood  – Mezi krásou a ošklivostí

Bestseller. Bojimbojim.
Prvních padesát stránek jsem nějak nevěděla, jestli čtu příběh o pedofilovi, kterej (ač drsnej motorkář a poloprofesionální zabiják) se chová k osmiletý holčičce jako vzorná maminka, nebo co si o tom vlastně mám myslet. Pak jsem ale myslet přestala a začala jsem to žrát i s navijákem. Jasně, je to svým způsobem strašně nereálný a přitažený za vlasy, ale četlo se to samo a dopadlo to dobře, a to mi bohatě stačí.

Amita Trasi – Všechny barvy nebe

Já vím, že se opakuju, ale ségra sračky nepřekládá. Stejně mám ale tuhle knížku doma už strašně dlouho – bála jsem se začít číst, protože kombinace Indie a osmiletých holčiček, z nichž jedna se narodí do nízký kasty na vesnici, kde se dodržuje tradice chrámových prostitutek, je pro mě úplně šílená. Chvílema jsem fakt musela zavírat oči a během první třetiny jsem párkrát měla strach i otočit stránku, ale stejně jsem se nemohla urvat. Jedna taková za měsíc je ale na moje slabý nervy až moc!

V rámci duševní očisty teď dočítám detektivkothriller od Tima Weavera a zatím nějak nevím, co si o tom mám myslet, nicméně účel plní dobře.
Ale o tom až zase za měsíc – sama jsem zvědavá, na co narazím tentokrát 😉

Odpovědět