Blog

Co jsem četla v dubnu

Co jsem četla v dubnu

Ještě že se ty rozepsaný příspěvky maj schopnost ukládat, protože jsem úplně zapomněla, že jsem to nedopsala! A aspoň se ukáže, jestli ty dubnový knížky stály za to, aby se mi uložily do mozku, protože o týhle jeho automatický funkci poslední dobou dost pochybuju. Co jsem četla v dubnu

Erlend Loe – Naivní. Super.

Doppler mě bavil. Taková příjemná severská fantasmagorie. A protože tohle je Doppler zamlada, v době, kdy ještě nemá tu potřebu sbalit se a utéct do lesů až tak silně rozvinutou, líbilo se mi to ještě víc. To vím jistě.
O čem přesně to bylo, si ale moc nepamatuju. Takže pokud byste na léto potřebovali něco příjemnýho, z čeho hlava dlouhodobě nebolí, tohle je dobrá volba.

Palán, Šedá, Faulerová – Brnox: Průvodce brněnským Bronxem

Neuvěřitelná kniha, do který je potřeba nahlídnout, aby si člověk pořádně užil i tu grafickou stránku, která podle mě zaručuje polovinu zábavy. Brno je zlatá loď a jako taková má svůj Bronx, to je jasná věc. Hemží se to v něm  neuvěřitelným množstvím svérázů, který člověka rádi poučej o tom, že ten život v ubytovnách, zastavárnách a hernách sice není žádná prdel, ale do tragédie má daleko.
Autoři si to evidentně užili od první do poslední stránky a já s nima.

David Nicholls – Jeden den

Tohle je jedna velká sranda. Jeden den jsem si půjčila na doporučení, protože ten koncept, kdy Nicholls popisuje jeden den v roce dvou lidí, který se během dvaceti let postupně propracujou od kamarádství ke vztahu, mi připadal zajímavej.
Zhruba ve třetině tý knihy mi začalo docházet, že jsem to už vlastně četla, ale skoro vůbec si nevzpomínám, o čem to bylo a jak to dopadlo už vůbec ne. To by asi mělo bejt znamení, že je nejvyšší čas to odložit, jenže mě to prostě bavilo.  A zatím si to i pamatuju a s čistým svědomím to doporučím dál, takže co si o tom myslím, nevím 😉

Jan Novák – Zatím dobrý

Ani v nejmenším nehodlám předstírat, že jsem před čtením týhle knihy věděla o bratřích Mašínech víc než to, že byli z Poděbrad, prostříleli se na západ a lidi se nemůžou shodnout na tom, jestli jsou to hrdinové, nebo vrazi.  Ne že bych se nutně potřebovala rozhodnout, na který straně stojím já, ale tak trochu jsem doufala, že až dočtu, budu v tom mít o něco víc jasno.
Novák píše hrozně zvláštně. Chvílema věty přes dvě stránky, chvílema přímý řeči bez souvislostí a ta jeho čeština je vůbec taková svérázná, ale jakmile si na to člověk po pár stránkách zvykne, nejde se odtrhnout.
Zatím dobrý  není biografie, ani historická příručka. Je to román, kterej vznikl na základě skutečných událostí, autor s každým, kdo přežil osobně mluvil a vytvořil tak asi tu nejlíp možnou verzi toho, jak se člověku může vymknout život z rukou, pokud se narodí do blbý doby.
Je to natolik skvěle a nezaujatě napsaný, že jsem se nakonec rozhodla nerozhodovat. Nic totiž není černobílý a motivaci někoho jinýho asi stejně nikdy úplně pochopit nemůžete, pokud nejste v jeho kůži.
Jistá si jsem ale tím, že to bylo nejlepší dubnový čtení a kdo má mezery, měl by je doplnit.

Graeme Simsion – Projekt manželka

Po Mašínech jsem potřebovala oddech jako hrom, takže Don Tillman, hledající si manželku pomocí šestnáctistránkovýho dotazníku přišel jako na zavolanou. Je to další týpek do spolku divnejch literárních hrdinů a pěkně mi tam k Ovemu, Eleanor a Samovi zapadl. Sice jim trochu šlape na paty,ale stydět se za sebe nemusí.
To, že to nakonec všechno dobře dopadlo, je už jen třešnička na dortu.

 

Začaly prázdniny a já včera nejen s hrůzou zjistila, že mi chybí dopsat tenhle můj čtenářskej deníček za uplynulý tři měsíce, ale taky že čtu jednu knihu už dva tejdny! To léto je na soustředění nějaký čím dál tím náročnější nebo co.  Ale začínám si zvykat a ani mi to nevadí 😉

Odpovědět