Blog

Co jsem četla v květnu

Co jsem četla v květnu

Nevím proč, ale ten letošní květen mi nějak horzně rychle utekl. Ani se mi nechce věřit, že jsem toho stihla přečíst tolik, ale Databáze knih má naštěstí lepší paměť než já.Co jsem četla v květnu
Jodi Picoultová – Vypravěčka

Okolo týhle knížky jsem hodně dlouho chodila a pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli ji chci číst. To, že špatně snáším příběhy z války, jsem psala už určitě stokrát, tak se nebudu opakovat. Pokud je hrdinou bývalej důstojník SS  a šéf tábora v Osvětimi, kterej se na konci života rozhodne, že potřebuje někoho, kdo mu nejen pomůže umřít, ale ještě předtím mu i odpustí to, co dělal, bylo mi jasný, že to nebude žádná procházka po zeleným paloučku.
A taky nebyla.
Nějak jsem se ale přes ty šílenosti dokázala přenést a kupodivu jsem ani neměla moc hrůzostrašný sny, což se počítá. Jestli máte dost silnej žaludek a potřebujete (tak jako já) občas dostat přes hubu, aby vám došlo, že řešíte kraviny, pak s touhle knížkou rozhodně vedle nesáhnete.

Liane Moriarty – Sedmilhářky

Už se stává mým dobrým zvykem, že po náročým čtení potřebuju u něčeho vypnout. Sice jsem po Hypnotizérce měla nutkání tuhle vrátit do knihovny nepřečtenou, ale nedalo mi to a jsem za to ráda.
Nevím, jestli to bylo tím, že všechny ty postavy měly podobně starý děti, ale všechno co řekly nebo udělaly mi připadalo uvěřitelný. To, že jsem až do konce netušila, kdo vlastně umřel, je něco, čím bych se možná chlubit neměla, ale dodalo to celýmu čtení přesně tu potřebnou dávku napínavosti, která mě to nenechala odložit na moc dlouhou dobu.

Emily Jenkins – Ostrov lhářů

Že jsem už asi definitivně stará, jsem si nedávno opět potvrdila zásadním objevem Young Adult literatury. Žánru, o jehož existenci jsem neměla nejmenší tušení. Jestli jsem si představovala novodobou Lanczovou a plytký love story, tak Ostrov lhářů mě pěkně vyvedl z omylu. Nebejt Marušky, tak po ní asi nesáhnu, ale bavila mě fakt moc.
Jo a to rozuzlení jsem opět předem neprokoukla, ehm!

Peter May – Ostrov Entry

Minulý léto jsem od Maye sežrala na posezení trilogii z Hebrid, takže vydat se s ním zase na ostrov byla lákavá představa. Velký očekávání obyvkle ploděj úměrně velký zklamání a přestože hned po dočtení jsem z toho až takovej pocit zmaru neměla, teď zpětně jsem vlastně otrávená. Detektiv byl až moc sebelítostivej, pátrání po vrahovi vlastně skoro neprobíhalo a kdyby se neprozradil sám, nejspíš by ho nikdy nikdo nechytil.
Jestli mě něco bavilo, tak úryvky z deníku jeho prapředka, protože ten aspoň nebyl ufňukánek.

Ruta Sepetys – Sůl moře

Na tohle jsem se fakt těšila, protože Ruta mě (narozdíl od Maye) ještě nezklamala. A vyšlo to i tentokrát. Silnej příběh o lidech, který nechtěj nic, než se dostat někam, kde není válka a netuší, že loď, která je tam má dovézt, ztroskotá.
O tom, že se tahle námořní katastrofa vážně udála, jsem nikdy neslyšela (ale to nic neznamená, já jsem historickej negramot), takže jsem navíc zase o něco chytřejší.

A na červen jsem si válečný období zakázala.
Mám totiž jen jedny nervy! 😉

Komentáře

  1. Že ses po Pánovi ohně do Maye vůbec ještě pouštěla, je jen důkazem tvé nezlomné víry v lidstvo – a některé autory obzvlášť! U mě dostal trvalýho banána a nazdar bazar 😀 A YA přeci znáš – teda, pokud jsi četla „mýho“ Pollocka?! (Hm? Četla? SESTRO???)

    1. Mě prostě zlákal ten ostrov. Ale už jsem s ním skončila, s frajerem!
      A na Pollocka jsem úplně zapomněla – já jsem fakt trotl, musím to napravit 😉

  2. No to jsou objevy – skvělý blog, Pročetl jsem si hned několik měsíců zpětně a moc se mi tady líbilo. Sem se budu rád vracet a budu sem chodit pro knižní inspiraci (šití ještě není na pořadu)
    btw. taky máš moc pěkný fotky
    Ať se daří!
    Mm

    1. Se tu červenám až na zadku! Díky moc a doufám, že časem dojde i na to šití 😉

Odpovědět