Blog

Co jsem četla v lednu

Co jsem četla v lednu

Letošní rok začal slibně. Ani jedna z těch knížek nebyla ztráta času a to se počítá! Navíc fungovaly přesně tak, jak jsem potřebovala. Kdykoli totiž řečtu něco, o čem musím přemýšlet celou noc a pár dnů potom, nejsem schopná se hned vrhnout na další podobnej příběh. Mám totiž slabý nervy. A ty si člověk vždycky nejlíp uklidní u nějaký tý vydařený detektivky.
Dost řečí a víc čtení. Třeba se inspirujete:
Co jsem četla v lednu
James Marrison – Pod vodou
Už jsem psala o tom, že mít v rodině početní převahu překladatelů, je výhodná věc? Nejen že vám hrnou autorský výtisky, ale máte navíc i jistotu, že nenarazíte na překlad s divnýma větama, který se nedaj číst. Kdo umí, ten umí.
Konec ódy na příbuzenstvo.
Detektivky jsou moje slabost odjakživa. Čtu je většinou i několikrát, protože si málokdy zapamatuju, kdo je vrah. Potřebuju ale, aby v nich byli normálně se chovající lidi, bez divnejch úchylek a nepochopitelnejch motivací. Tahle to splnila oboje. To srovnání s Agathou na přebalu teda trochu pokulhává, ale s podobností s Vraždama v Midsomeru se nedá nesouhlasit. Anglickej venkov je holt pro nějakou tu vraždičku ideální prostředí!

Simon Mawer – Provazochodkyně
Až když jsem přečetla první kapitolu, došlo mi, že jsem asi vynechala tu předchozí knihu, ve který stejná hrdinka prožila válku. Dívku, která spadla z nebe ale naštěstí nebylo pořeba číst předem. Naštěstí píšu proto, že ty válečný příběhy prostě špatně snáším. Bohatě mi stačily ty vzpomínky, který se v Provazochodkyni sem tam objevily, abych se utvrdila v tom, že jsem měkká. To, že celá kniha začíná na palubě letadla, ve kterým sedí hlavní hrdinka, který se podařilo přežít koncentrák, mě nejdřív ukolíbalo, že žádný drama se konat nebude. V půlce mi došlo, že to, jak se člověk s takovou životní zkušeností musí vyrovnat a naučit dál aspoň trochu normálně žít, je vlastně úplně srovnatelně těžký, jako to celý přežít.

Jojo Moyes – Než jsem tě poznala
Velkej hit. Pozná se to podle toho, že se v knihovně na rezervaci čeká i půl roku. Četla jsem o tom, jak u ní čtenářky bulej jako želvy a taky o tom, že tahle knížka vyhrála nějakou cenu pro romantickou novelu roku, což by mě jindy možná odradilo, ale nedala jsem se a rozhodně nelituju. Přestože od začátku bylo víceméně jasný, jak to celý dopadne (a že happyend můžu vzhledem ke všem těm ubrečeným recenzím čekat jen těžko), nemohla jsem se urvat a sežrala jsem to za dva dny. Buď stárnu a měkne mi mozek, nebo jsou autoři, který i love story dokážou popsat tak, že se člověk za ty postavy nestydí. Pevně věřím, že ta druhá půlka věty je správně.

Sophie Hannah – Zavřená truhla
Dost skepticky jsem si říkala, že pokud je někdo neschopnej vymyslet si vlastní postavy a prostředí, neměl by možná radši ani psát. Poirot je ale asi natolik lákavá figurka, že se ho vyplatí vzkřísit a vydat se cestou napodobování. Tahle autorka to udělala už podruhý a ač nerada, musím uznat, že tentokrát se jí to povedlo ještě líp, než u Vražd s monogramem (ačkoli ani to nebylo úplný šlápnutí vedle). Spousta podezřelých se stejně silným motivem a překvapivý odhalení, to je přesně to, co mi stačí ke štěstí. Pokud to máte stejně, tohle vás určitě nezklame.

A co jste četli vy?
Ne, že by se mi ta hromada nepřečtených knih vedle postele nějak výrazně zmenšovala, ale ne všechno je v knihovně hned k půjčení, takže tipy do budoucna se hodí vždycky – sem s nima, budu fakt ráda!

6 Comments

  1. No dobře, dočetla jsem Zamilovaná hypnotizérka od Liane Moriarty (romantický název, ale obsah super, ale popsat to jako ty neumím) a klukům Dědečkův velký útěk od Davida Williamse… Nic moc… Tedy ne knihy, ale množství prečteného. 😉

    1. Na ty se ttaky těším – na obě! Babičku drsňačku čteme třetí den a jsme skoro na konci, nějak se nemůžeme urvat 😀

  2. Tipy nedávám, pak akorát slyším, že to bylo divný/blbý/nudný/děsnědivněnudněblbý 😉 ale ty ódy elaboruj, to je moje nejoblíbenější pasáž 😛 😛

    1. To bude spíš tím, že tobě se za ty roky mozek nestihl zcvrknout (spíš naopak), takže pořád čteš a hlavně chápeš literaturu. Já už chci jenom klid a moc nepřemejšlet 😀

  3. Tyjo, podle tý první fotky jsem se lekla, žes znova četla kvítek 😀 (anebo žes ho četla teď a doporučoval mi ho někdo jinej 😀 )

    1. Ten byl zrovna jen po ruce – ale myslím, že zrovna to je ta knížka, kterou si určitě přečtu ještě jednou. Někdy. V důchoďáku 😉

Odpovědět