Blog

Co jsem četla v létě

Tohle léto jsem dotáhla výběr koupališťový literatury téměř k dokonalosti a jsem na sebe právem pyšná!

Horáková, Scheinostová, Dostálová – Johana

Tohle je fakt sranda. Už když jsem dočetla, říkala jsem si, že jsem asi trochu zklamaná, protože od knihy napsaný třemi různými lidmi bych naivně očekávala, že rozliším, kdo psal kterou kapitolu, ale budiž.
Taky jsem ovšem usoudila, že i když mě to bavilo a hezky se to četlo, za rok už nebudu nejspíš vědět, o čem to bylo a helemese – netrvalo to ani půl roku a nemám nejmenší tušení, kdo to ta Johana vlastně byla!

Caimh Mc Donell – Muž bez tváře

Můj vztah k irský literatuře je dost ambivalentní, ale tohle bylo skvělý. Dlouho jsem se u knížky nesmála nahlas a u detektivky snad nikdy! Správně praštěný postavy, dobrá zápletka a spousta bonmotů, který (narozdíl od Johany) jen tak nezapomenu.

Colleen Hoover – Na obtíž

Tohle jsem popadla úplnou náhodou, protože jsem měla pocit, že mi je autorčino jméno povědomý a podle obálky a anotace jsem si myslela, že to bude detektivka. Trvalo mi skoro 80 stran než mi docvaklo, že je to vlastně kniha pro puberťačky, ale protože dovolená, užila jsem si to.
Ten happyend na všech frontách byl na mě teda trochu moc, ale v létě by člověk neměl být cynikem, ne?

Agatha Christie – Odloučeni z jara

Od Agathy jsem přečetla všechny detektivky, některý i několikrát a Vlastní životopis je jedna z mých nejoblíbenějších knih, ale tohohle jsem se bála… takový to, aby se něco nepokazilo.
Dopadlo to ale naštěstí dobře – už tomu chyběla jenom nějaká ta decentní vraždička a bylo by to perfektní 😉

Liane Moriarty – Úplně cizí lidé

Úplně nesourodá parta lidí se sejde v luxusních lázních uprostřed pustiny, kde se všichni plánujou psychicky srovnat. Že by možná bylo fajn si předem zjistit, komu se vydáváte napospas, jim dojde až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Jasně, stát by se to asi nemohlo, ale bylo to tak napsaný, že jsem tomu skoro až uvěřila.

Fredrik Backman – Úzkosti a jejich lidé

Backman nezklame. A tohle bylo tak miloučký a pozitivní, že by se to mělo dávat jako bonus k receptům na antidepresiva.

Carlos Ruiz Zafón – Labyrint duchů

Barcelona v podání Zafóna je skvělá. Vůbec jsem netušila, že tohle je poslední díl z tetralogie, ale autor tvrdí, že pořadí není podstatný. I tak jsem si ale říkala, že když budu znát konec, vracet na začátek se nebudu, ale spletla jsem se – bylo to skvělý a dočetla jsem s nutkavou potřebou zjistit, odkud všechny ty nitky vedly!

Wladslaw Szpilman – Pianista

Asi nejstřílzlivějc napsaná kniha o holocaustu, jakou jsem kdy četla (a že jich nebylo málo) – souvislost s tím, že jde o autobiografii zřejmě nebude jen náhodná.

Martha Batalha – Neviditelný život Eurídice Gusmaové

Tohle byla bezkonkurenčně nejlepší kniha letošních koupališť a Eurídice je moje hrdinka!

Balli Kaur Jaswall – Nečekaná dobrodružství sester Šergilových

Když mi po Erotických příbězích pro indické vdovy ségra říkala, že překládá od Jaswall další knihu, trochu jsem se bála, aby to nebylo na jedno brdo, ale vůbec ne. Tahle byla podle mě naopak ještě lepší a četlo se to jedna báseň (zcela nezaujatě!)

Ačkoli to bylo trochu divný léto a nejeli jsme tam, kam jsme plánovali, vlastně jsme si to všechno tak nějak v klidu užili a ty knížky tomu odpovídaj. Není mezi nima ani jedna, od který bych někoho odrazovala, a to se vyplatí!

Odpovědět