Blog

Co jsem četla v prosinci

Co jsem četla v listopadu

Když na to teď koukám, tak skoro nic. Od rána přemýšlím, jak se to stalo, ale při pohledu do pusy mimina, který na mě výhružně blejsklo svými čtyřmi novými zuby, je mi to jasný. Jí rostly zuby, já v noci nespala a tímpádem jsem usínala s knížkou na ksichtě skoro hned po tom, co jsem ji otevřela.
No co, aspoň tentokrát měla kvalita příležitost, zvítězit nad kvantitou. A to se počítá!
Co jsem četla v listopaduArto Paasillina – Autobus Sebevrahů
Když se rozhodnete zastřelit a najdete si k tomu opuštěnou stodolu, nemělo by vám stát nic v cestě. Pokud se ovšem v tý stodole nesetkáte s někým, kdo tam přišel chvíli před váma a právě si uvazuje na krk oprátku. Pak vám nezbyde nic jinýho, než ten plán odložit a společně probrat, nejlíp někde na rybách u jezera. To, že nakonec skončíte v autobuse plným lidí s podobným životním cílem, je (vzhledem k tmou, jak to všechno začalo) vlastně úplně logický. Stejně jako to, že pokud vás baví za vlasy přitažený situace, tuhle knížku si rozhodně užijete.

Patjim Statovci´- Moje kočka Jugoslávie
Nikdy jsem nečetla nic, co by napsal Albánec, natož Albánec z Kosova, což bych možná neměla říkat nahlas, ale holt je to tak. Pokud by si všichni, kdo jakkoli komentují přílivy, odlivy a motivaci uprchlíků, měli něco přečíst, tak tohle. Ani si radši nechci představovat, jaký to je, když musíte najednou vychovávat děti v prostředí, kterýmu nerozumíte a ono nerozumí vám. A tím nemyslím jazyk, protože ten se člověk vždycky tak nějak naučí. Tohle určitě nemělo bejt jediný poselství celý knihy, ale mě to nějak nedalo spát. Každopádně ji zkuste . Nejspíš tam uvidíte něco úplně jinýho. Kočky a hady, třeba.

Vzhledem k současnýmu stavu chrupu mého nejmladšího potomka a tý hromadě na nočním stolku (což zní líp, než pod ním, protože jinam se mi ta literatura už nějak nevejde) věřím, že v prosinci toho stihnu víc 😉

Odpovědět