Blog

Co jsem četla v prosinci

Prosinec je už tak nějak tradičně na čtení chabej, protože času je málo a předvánoční atmosféra u nás klid a ticho absolutně vylučuje – do vánoc jsem tudíž stihla knihy dvě a po nich ten zbytek, což asi mluví za vše…

Miloš Urban – Praga Piccola

Urban mě jednu dobu hrozně bavil, ale pak to na můj vkus začalo bejt až moc střelený a usnesla jsem se, že je na čase, dát si chvíli pauzu. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do toho vpravila, ale pak se to nějak zlomilo a četlo se to samo. Ty technický pasáže o síle motorů, velikosti převodovek a počtu šroubů v jednotlivých modelech aut mi sice dávaly trochu zabrat, ale příběh to vyvážil. Jako obraz života jedný rodiny, propojený s existencí továrny na pozadí zanikající monarchie a vznikající První republiky, to bylo příjemný předvánoční čtení.

Jakuba Katalpa – Němci

Tohle bylo prostě úplně nečekaně skvělý a jestli si budu některou z knih uplynulýho roku pamatovat, tahle mezi ně rozhodně patří. Možná až tak nejde o ten příběh, protože to, jak kombinace války, Sudet a odsunu zamávalo osudem hromady lidí, není nijak převratný téma. Už hrozně dlouho jsem ale nečetla nic tak dobře napsanýho. Některý stránky jsem musela číst i párkrát dokola, protože jsme nemohla uvěřit tomu, že je to fakt tak dobrý, ale bylo. Ve všech ohledech.

Rolland Merullo – Radost z obyčejnosti

Jsem se těšila, že ve vrcholícím předštědrovečerním stresu vypnu nad něčím, co je lehce blboučký, ale milý a příběh o tom, jak se papež s dalajlámou seberou a vydaj autem v přestrojení na pár dnů na výlet, se mi zdál jako ideální základ. Bohužel fakt jen základ, protože to, co se ze začátku tvářilo vtipně, se po několikátým opakováním stejnýho modelu tak vyčerpávalo, až se to na konci tak nějak celý zplácalo dohromady a nezbylo nic…

Michal Vrba – Kolem Jakuba

Ježíšek mi knihy zpravidla nenosí, protože jsem nevděčná pipina a málokterou ocením, ale tohle jsem mu s radostí odpustila. Povídky obvykle nečtu – jsou na mě moc krátký a vadí mi, že než se stihnu vpravit do děje a zvyknout si na postavy, je konec. Tady mi to ale vůbec nevadilo, naopak. Vrba umí a víc slov ani v nejmenším k ničemu nepotřebuje. Vůbec nepochybuju, že by mi to připadalo stejně skvělý, i kdyby rybník Jakub nebyl skoro za lesem, ale díky tomu místopisu je šestá hvězdička z pěti prostě jasná!

Celkem vzato se ten závěr roku vydařil a kvalita tentokrát zvítězila nad kvantitou, a to je vždycky dobře.

Odpovědět