Blog

Co jsem četla v říjnu

Co jsem četla v říjnu

Zdá se mi, že období, kdy čtu málo a navíc nic extra zajímavýho, trvá už nějak dlouho, ale tentokrát to aspoň nebyla úplná tragédie, jako během těch předchozích měsíců, takže doufám, že se blýská na lepší čtecí časy 😉Co jsem četla v říjnu
Kate Atkinson – Bůh v troskách 

Nejsem si jisá, co jsem si myslela, když Život za životem se mi zrovna dvakrát nelíbil a tohle mělo  rozvíjet ten původní příběh a osudy zúčastěných. Asi prostě to, že si u toho odpočinu. Ten odpopčinek byl natolik vydatnej, že jsem usínala nudou po pár stránkách během popisů toho, co si kdo vzal na sebe a kterou rukou si namazal chleba. Nedělo se tam totiž NIC. A když se takový NIC rozplizává na stopadesáti stranách, představa, že vás čeká ještě jednou tolik, je prostě moc.
Nevím, jestli jsem o něco nepřišla, když jsem to v půlce odložila a je mi to vlastně fuk. Jedno vím jistě – na Kate Atkinsonovou si příště nechám zajít chuť. Pokud se teda zrovna nebudu chtít unudit k smrti, pak je to bezesporu dobrá volba!

Heather Morris – Tatér z Osvětimi

Knih o Osvětimi a podobných hnusárnách jsem přečetla asi až moc. O tatérovi ale nebyla žádná a popravdě mě ani nikdy nenapadlo, že by zrovna tuhle funkci mohl zastávat někdo, kdo nebyl nácek. Ani ve snu bych si netroufla hodnotit, jestli rozhodnutí tetovat ostatním na ruce čísla a zachránit si tak aspoň na chvilku život, je morálně zavrženíhodný, nebo naopak pochopitelný.
To, že Heather psala podle skutečnýho příběhu, který jí před smrtí vyprávěl Lale, bylo celkem uklidňující – jednak jsem věděla, že to všechno přežili, ale hlavně jsem se tolik neobracela naruby z toho, jak mu všechno neuvěřitelně vycházelo a procházelo. Pokud by si to totiž vymyslela, nevěřila bych jí ani slovo.
Jasně, je to hnusný čtení, protože o koncentrácích nic jinýho napsat nejde, ale ve svý podstatě hrozně plytký.
Takže ne.
Pokud trpíte nutkavou potřebou si pobrečet u něčeho odehrávajícího se během války, přečtěte si třeba Hanu nebo Slavíka. Tam je kromě nechutností i nějaká přidaná literární hodnota.

Marek Šindelka, Vojtěch Mašek – Svatá Barbora

Kuřimskou kauzu si asi pamatuje každej. Vím jistě, že román bych o tom číst nechtěla. Vzhledem k tomu, že komiksy pro dospělý (nebo teda grafický romány, to zní rozhodně líp) mě doteď míjely, přišlo mi to jako dobrá volba. A příjemně mě překvapila. Sice to asi „nečtu“ úplně správně, protože se nedokážu soustředit na tu grafickou stránku, ale třeba k tomu časem dospěju!

Alena Mornštajnová – Hotýlek

A to nejlepší nakonec – Mornštajnová prostě píše přesně tak, jak potřebuju, Věřím jí každý slovo, večer mi ty postavy lezou ze stránek a pochodujou po bytě a nic není jen černý, nebo bílý. Mockrát jsem někde četla, že na Hanu a Slepou mapu to nemá, ale to bych zrovna neřekla – je to jiný, ale pořád prostě mornštajnovsky dobrý a to se počítá.

 

V létě jsem přečetla Geniální přítelkyně. Až skoro na konci jsem zjistila, že je to první díl tetralogie, která má dohromady kolem 1800 stran. Rezervace v knihovně kupodivu vyšly tak, že na mě nezbyl nejdřív čtvrtej díl a mám je tady všechny tři, takže plán na listopad je víceméně jasnej 😉
Četli jste to? Mám se do toho pouštět, nebo je to ztráta času?

Komentáře

  1. Nečetli, musím ale doplnit tu Barboru, ta mi furt nějak uniká. A hurá. Konečně píšeš trochu jízlivě :-).

  2. Prej jízlivě 😀

Odpovědět