Blog

Co jsem četla v říjnu

Vzhledem k tomu, že něčí zuby měly během října potřebu prorážet se skrz dásně většinu nocí a když jsem osmkrát vzhůru, už ráno se těším, až si půjdu v osm lehnout, se mi ani nechce věřit, že jsem toho přečetla tolik. A dokonce nic z toho nebyla kravina, takže můžu s klidem doporučovat o stobrko:
knizkySimon Mawer – Pád
Tohle jsem si půjčila hned, jakmile jsem dočetla Skleněný pokoj, protože jsem usoudila, že když někdo umí psát, nezplodí blbost ani kdyby chtěl. Přestože o horolezectví nevím nic víc, než to, co jsem viděla v Jak vytrhnout velrybě stoličku, bavily mě i ty dlouhý popisy divných děr ve skalách, za který se při lezení chytali (a jejichž názvy už jsem samozřejmě zapomněla). Pochybuju, že by to tak bylo, kdyby všechny postavy skoro nevyskakovaly ven z knížky a nebyly tak živě poopsaný, že se mi o nich i zdálo. Teď jen doufám, že ten, kdo má půjčenou Provazochodkyni, ji brzy vrátí, protože už teď jsem zvědavá!

Patrik Hartl – Prvok, Tečka, Šampón a Karel
Třídní srazy dvacet let od maturity se mi ještě donedávna jevily jako něco, co se mě rozhodně nemůže týkat a jestli jo, bude mít polovina lidí protézy a druhá bude mrtvá, protože je to budoucnost strašně vzdálená. Jo, matika a já, to nikdy nebyla moc silná kombinace. Po Mawerovi jsem potřebovala něco, u čeho si odpočinu a pobavím se, ale zároveň to nebude žádný trapný bleble. Že se budu smát nahlas a budit si mimino, jsem sice nečekala, ale kupodivu mě to ani nenaštvalo, protože to za to stálo.

Lars Kepler – Hypnotizér
Vždycky když čtu něco ze severu, říkám si, že žít někde, kde je půl roku tma jak v řiti, ty lidi fakt musí poznamenat víc, než by si byli ochotný připustit. Skoro polovinu knížky jsem nevěděla, jestli se mám dřív zavřít strachy do skříně, nebo pozvracet, a některý ty uřezaný nosy bych klidně oželela, ale to nic nemění na tom, že jsem byla napnutá jak malý kšandy. Jo a jestli jsem si někdy myslela, že bych se mohla pro pobavení nechat zhypnotizovat, byla jsem asi úplně padlá na hlavu.

Mark Watson -Jedenáct
Nikdy bych nevěřila, že si dokážu zapamatovat jedenáct lidí, který jsem navíc nikdy neviděla a tímpádem jsem se trochu bála, že tahle knížka nebude pro můj zkornatělej mozek to pravý. Evidentně je fakt dobře napsaná, protože moje obavy se ani v nejmenším nenaplnily. Naopak, skoro jsem se nemohla odtrhnout. Doufám, že tím, co někdy mám udělat a neudělám, neotočím naruby život dalším deseti lidem, protože jsem nějak uvěřila, že se to klidně může stát 😉

Tak. A hurá do knihovny!

Komentář

  1. Hele, právě čtu ten Kvítek, zatím dobrý 🙂 (Každopádně myslím, že nic tak TLUSTÝHO jsem nikdy nečetla 😀 )

Odpovědět