Blog

Co jsem četla v srpnu a v září

Co jsem četla v srpnu a v září

To jsem to dopracovala. Nejenom, že skoro nečtu, ale navíc o tom nic ani nejsem schopná nic napsat!
Koukám, že je půlka října v prčici, tak to musím rychle napravit, než se do toho zycklím tak, že už se z toho skluzu nikdy nevyhrabu 😉
Co jsem četla v srpnu a v září
Elena Ferrante – Geniální přítelkyně

Tak dlouho to na mě někde vyskakovalo, až jsem nevydržela a dala tomu šanci. Začátek mě bavil, v půlce jsem nějak nevěděla, jestli čtu román pro ženy, nebo co to vlastně je, ale ta druhá polovina mě fakt bavila a jsem zvědavá, co se v Neapoli bude dít dál. Vzhledem k tomu, že je to tetralogie, toho nejspíš málo nebude.

Michel Bussi – Maminka neříká pravdu

Těšila jsem se na dobrou detektivku, protože po Černých leknínech jsem usoudila, že Bussi umí. Mám kliku, že jsem tohle nečetla jako první, protože by už žádnou další šanci nedostal a nečíst ty Lekníny by mě fakt mrzelo. Na první pohled by to možná mohlo bejt zajímavý a i tu překombinovanou zápletku bych mu odspustila, ale pokud dočtete a napadá vás milion nelogičností nejenom v motivaci postav, ale i v provedení samotným, je něco špatně. Hlavní zápletka spočívá v tom, že tříletý dítě uvažuje jako dospělej člověk a je schopný naprosto přesně dodržovat pokyny, který mu někdo dal v době, kdy mu byly dva roky. Sorryjako.
Zcela neskromně si myslím, že moje děti nejsou úplný dementi, ale Kiki by to nezvládla na stodvacet procent a sedmiletej Vojta horkotěžko. Ten chlapeček byl prostě neuvěřitelnej od palců u nohou po uši, a to mu nikdo neodpáře. Zásadní otázku Kdo dobíjel baterky radši ani nezmiňuju, protože se u toho rozčílím i teď, po skoro svou měsících 😉

Jeffrey Eugenides – Sebevraždy panen

Něco tak tenkýho jsem tak dlouho nečetla, ani nepamatuju. Přitom Hermafrodit od Eugenise mě bavil moc a knížka o tom, jak pět pubertálních sester spáchá během několika měsíců sebevraždu, mi připadala jako něco, co by mohlo bejt zajímavý. Celou dobu jsem čekala, kdy se konečně dozvím, co v tom všem bylo a proč to udělaly a víte co? Ani hovno! Ale i tak se to nějakým úchylným způsobem dobře četlo, to se musí nechat.

Zadie Smithová – O kráse

Jak to tak postupně píšu, začínám nacházet vzorec ve svým nevalným letním knižním výběru. Já si totiž půjčila ty (nej)blbější díla autorů, o kterých jsem byla přesvědčená, že mě bavěj! U Smithový mě k tomuhle závěru přivedly Bílé zuby.  Kdybych napsala, že O kráse mě nebavilo, kecala bych a to nechci. Jenže mě to prostě nebavilo dost na to, abych to každej večer po deseti stranách nezaklapla, a i když tam bylo poměrně dost fakt vydařených míst, celkově si teď s odstupem času říkám, že nečíst to, o nic nepřijdu (a získám pěknou partu volných večerů na něco jinýho, žejo).

Petra Soukupová – Nejlepší pro všechny

Výjímka potvrzuje pravidlo! To se mi ulevilo, protože kdyby mě zklamala i Soukupová, bylo by něco špatně v nastavení mýho mozku. Naštěstí tohle bylo fakt superdobrý a tak realistický, až se mi z toho místy špatně dejchalo. Ale nedalo se to odložit a to bylo po těch předchozích úletech fakt příjemný.

Kate Atkinsonová – Život za životem

No. Nikdy jsem žádnou knížku napsanou tímhle způsobem nečetla a fakt jsem se těšila. Je to jako takový ty posuvný dveře, co se za člověkem zavřou a když se znova otevřou, stojí v nich někdo jinej a někde jinde. Takhle si Ursula prožije asi tak tisíc životů, kdy v různých situacích umře, načež se narodí znovu, tomu osudnýmu momentu se nějak vyhne a jede dál, jinak a jinudy, aby nakonec umřela o chvíli pozdějc, což vastně nevadí, protože možností jak se může život odvíjet je nekonečně mnoho a Atkinsonová si pro sebe nenechává snad žádnou z nich.
To je nejdřív zábava, pak chvílema otrava a nakonec totální chaos, kdy už vlastně ani nevím, jak to nakonec všechno dopadlo a je mi to hlavně úplně ukradený.

No?
Je třeba si přiznat, že ve čtecím ohledu se tohle léto extrémně nepovedlo.
Ještě že aspoň ta Soukupová to zachránila!
Ale aspoň je snad pochopitelný, proč se mi tuhle smutnou přehlídku divnoknih ani nechtělo sepisovat, ne? 😉

Komentáře

  1. Ema alias Mimilla

    A co ten Tatér z Osvětimi? 🙂 jinak díky ta tipy nebo spíš NEtipy ( ale i to se počítá!).

  2. Nojo, ten se mi tam nějak přimotal z října – takže na něj brzy taky dojde, neboj! 😀

Odpovědět