Blog

Co jsem četla v srpnu

Srpen je bezesporu ten horší z prázdninovejch měsíců. Večer je brzy tma a zima a školní rok je najednou skoro za rohem. Aby to tak nebolelo, je potřeba číst něco hodně letního. Takový knížky jsou nenáročný, oddechový a hlava z nich rozhodně nebolí. Celkem jsem se trefila, musím se pochválit!Co jsem četla v srpnu

Lars Vasa Johansson – Kouzelníkův únik z reality

Na tohle jsem se hrozně těšila a nebyla jsem ani trochu zklamaná!
Pokud se celej život snažíte stát velkou kouzelnickou hvězdou, která jezdí v mercedesu a cestou z dalšího představení v jídelně domova důchodců nabouráte svým stoletým volkswagenem do červený pohovky chesterfield, stojící uprostřed lesa na silnici, je jasný, že se něco stane.
A stane se toho fakt dost, protože v tomhle národním parku žijou jinotvorové. Bytosti, který vás nejdřív proklejou a pak přinutí splnit tři úkoly, abyste se z toho všeho dostali živý. Ať se tomu bráníte jak chcete, nakonec jim uvěříte a pustíte se do toho. Že se díky týhle šílený cestě dozvíte hlavně spoustu věcí sami o sobě a většinu jich přehodnotíte, je asi jasný už teď.

Radka Třeštíková – Bábovky

U nás v knihovně se na tyhle knížky čeká fakt dlouho, což je asi dobře. Hned po vydání mě totiž ten humbuk a všeobecná odvařenost z Bábovek natolik štvaly, že se mi do čtení ani nechtělo. Teď je velký haló kolem nový knihy Osm, takže čas na tu předchozí akorát nazrál.
Nebudu hodnotit propracovanost postav, (ne)uvěřitelnst náhod, který je spojujou, ani literární kvality jazyka. Kvůli tomu jsem to totiž nečetla. Chtěla jsem si odpočinout, trochu se pobavit a hlavně začíst, což jsem všechno dostala.
Za tímhle účelem můžu Bábovky s klidem doporučit 😉

Patrik Hartl – Okamžiky štěstí

Tohle bylo ovšem zklamání. Po Malým pražským erotikonu jsem získala dojem, že Hartl píše přesně tak, jak mě to baví. Prvok mě v tomhle přesvědčení ještě víc utvrdil a teď jsem celá zmatená. Aby to špatně nevyznělo – Okamžiky štěstí jsou fajn knížka. Taková ta, co se dobře čte u vody, kde vás během jedný stránky někdo desetkrát přeruší a vám to je fuk, protože nečtete nic napínavýho, nejste vtažený do děje, ani duchem na úplně jiným místě, než u toho rybníka.
Když teď o tom tak přemýšlím, tak jsem se vlastně ani nezasmála, a to mě štve asi nejvíc,

Christopher Moore – Použité duše

Vevverčí lid, pekelní psi, světélkující schránky na duše, duch telefonující ze záhrobí na linku pro sebevrahy, malá holčička jako Smrť, samozvaná mniška, Mátomil Svěží a parta dalších obchodníků se smrtí… prostě Moore jak má bejt!
Před začátkem školního roku a s ním spojených šíleností bych snad ani nic normálnějšího číst nezvládla.

A protože venku právě začalo pršet (dneska už podruhý!) je nejspíš načase na návrat do reality všedních dnů.

Celá nakřivo, fakt! 😉

Komentáře

  1. 🙂 na kouzelníka se těším, stejně jako na Moora, Hartla dávat nebudu a na Bábovky můj názor znáš 🙂 Každopádně Vánoce na krku, čas vytáhnout Anděla! 😉

    1. Na Anděla je čas kdykoli!!

  2. Ha, ještě že jsem se Hartlovi úspěšně vyhla 🙂
    A ten Moore, to je ten, co napsal toho anděla?

    1. Hele, ale zas u toho Prvoka jsem se smála nahlas, a to se mi zas tak často nestává.
      A jojo, je to přesně TEN Moore 😉

Odpovědět