Blog

Co jsem četla v září a v říjnu

Buď jsem na něco zapomněla , nebo byl ten začátek školního roku natolik náročnej, že jsem usínala dřív, než jsem se stihla začíst. Tipuju to druhý…

Chaim Potok – Vyvolení

Vůbec nechápu, jak je možný, že mě Potok až doteď míjel, ale pokud by se udělovala cena za objev roku, má ji ode mě jistou. Nevěděla jsem, co čekat, ale že někdo dokáže úplně nenásilně do tak tenký knihy nacpat mraky informací, aniž by čtenář měl pocit, že ho nonstop poučuje, je samo o sobě obdivuhodný. To, že se mu tam vešel i příběh, ve kterým nic ani na chvilinku nedrhlo a na konci jsem bulela jak želva, protože to byl úplně neprvoplánovej doják, napsat musím, protože zas tak často se mi to nestává.

Balli Kaur Jaswar – Erotické příběhy pro indické vdovy

Tohle je přesně ta kniha, kterou by mě číst nijak zvlášť nelákalo, a když už bych po ní sáhla tak jen  kvůli obálce, kterou má fakt krásnou. Jenže jsem ji dostala od ségry a protože ona sračky nepřekládá, vrhla jsem se na ní celkem radostně. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo a četlo se to skoro samo. Žádná pseudohlubokomyslná story o strastiplné pouti Ženy za sebeurčením (jak jsem se obávala), ale dobrá oddechovka s trochou detektivky a happyendem jak z pohádky, kterej se tomu dá s čistým svědomím odpustit.

Michelle Obama – Můj příběh

Teď když tady tu Obamovou vidím, je mi jasný, proč jsem skoro nic nepřečetla – prokousávala jsem se totiž tímhle!
Asi mi není líto toho času, co jsem nad tím strávila, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že poloviční rozsah by ničemu neuškodil. Taky mě mnohem víc bavila ta první část, kde popisuje svoje dětství a život s Obamou před politikou, protože ačkoli ta druhá půlka nebyla nezajímavá, viděla jsem nějakou skrytou PR manažerku, co jí při psaní dejchala na záda, skoro na každý druhý stránce. Třeba tam ale vůbec žádná nebyla a bylo to všechno fakt tak růžový, jak popisuje, jen já jsem starej cynik…taky možnost žejo 😉

Dan Brown – Počátek

Božebože. Rozhodla jsem se, že Brownovi po letech dám šanci, aby změnil můj názor na to, že píše pořád stejně, ale měla jsem se na to radši vyprdnout. Přestože jsem ty jeho knihy s Langdonem četla už dost dávno, najednou jsem měla pocit, jako by to bylo včera. Stejnej scénář, stejný nepravděpodobný útěky, intriky, technický vymoženost, zápletky a vlastně i závěr.
Sorryjako, ale Browna už fake ne.
Poslední šance se neopakujou.

Chaim Potok – Slib

Čím jiným si spravit chuť, než volným pokračováním Vyvolených. U Potoka totiž mlácení prázdný slámy a Brownův najednobrdizmus (a tomu říkám slovo roku!) rozhodně nehrozí.

Podzim se kvantitativně zrovna dvakrát nevyvedl, s ohledem na toho Browna (a tak trochu i Michelle) i ta kvalita krapet pokulhávala, ale Potok to celý zachránil, a to je dobře!

Odpovědět