Blog

Odstřižková deka

Deka jako zbraň

Včera nám cestu na chalupu zpestřovali zajíci, který v davech přebíhali přes silnici. Děti mě poučili, že to jsou březňáci, což znaj z Já, Baryk, že je to známka jara a hlavně je nemám přejet, protože i kdybych je teoreticky uměla stáhnout z kůže a upéct, stejně by je nežrali.
Já jsem asi taky březňák. Jakmile totiž vyleze sluníčko a přestane bejt tma už v šest večer, začnu mít divoký sny, ve kterých ze všech skříní vylejzaj ty nasyslený kusy látek a snažej se mě fyzicky zlikvidovat.
Odstřižková deka
Vzhledem ktomu, že jsou ve značný početní výhodě a ten životní prostor moc velkej nemaj, se jim ani nedivím. Odstřižková deka
Nemůžu si totiž pomoct a fakt máloco vyhodím. Schovávám si dokonce i takový ty pěticentimetrový kousky úplně debilních tvarů, co zbydou ve chvíli, kdy vystřihnu díru na rukávy – vypadaj nějak takhle a úplně upřímně je třeba konstatovat, že jsou k ničemu.
Odstřižková deka
Včera jsem se probudila s úplně obsedantní potřebou s tím něco udělat. A protože máloco sežere tolik látky jako deka, měla jsem jasno dřív, než jsem si stihla vyčistit zuby a dovařit kafe. Jakmile začal kofein trochu zabírat, usnesla jsem se, že letos se do žádný šílenosti pouštět nebudu.
Cílem je zbavit se aspoň jedný zbytkový krabice a to tak, že úplně. Proto jsem si autisticky stanovila pravidlo, že žádnej kousek nebude delší než deset centimetrů a ty nejmenší budu měřit čtyři cenťáky. Cokoli menšího je už objektivně fakt k ničemu a bez milosti to vyhazuju.
Skoro všechny látky, co mám doma, jsem si někdy koupila, takže se mi logicky musely líbit a když jsou hezký jednotlivě, budou spolu ladit i hromadně, ať chtěj, nebo ne. Radši jsem moc nepřemejšlela o tom, jestli to dává smysl a rovnou jsem je začala sešívat po dvou k sobě, než se stihnu úplně probudit.
Odstřižková deka
Ukázalo se, že to jde rychlejc, než jsem myslela, protože jich je fakt tolik, že ty dvojice se k sobě spojujou skoro samy a krabice se pěkně plní.
Odstřižková deka
Mít stůl pro dvanáct lidí má i jiný výhody, než jsou velký pařby. Je pravda, že se u něj dneska nikdo nenajedl, ale kupodivu to nevadilo, protože když je venku vedro jako v srpnu, může člověk strčit dítě pěkně s tatrankou v ruce do bazénku a okupovat si kolik prostoru chce, žejo.
Odstřižková deka
Odstřižková deka
Když jsem to před chvílí uklízela, spočítala jsem, že zatím mám 96 různě velkých kusů. Každej je sešitej ze tří až šesti zbytků a kolik jich bylo původně, je otázka za zlatýho bludišťáka, protože tak daleko moje matematický schopnosti rozhodně nesahaj.
Odstřižková deka
Odstřižková deka
Teď jdu spát, ale ráno mám v plánu to dál nějak spojovat ve větší a větší kusy, až se jednou dospojuju k dece.
Jak bude vypadat, to fakt netuším.
Jsem sama zvědavá, nakolik se moje logika ukáže životaschopnou, ale jestli ne, nevadí – v nejhorším budu mít fakt pěknej hadr na podlahu a ten by se tu taky určitě využil 😉

Odpovědět