Blog

Deka ze zbytků

Deka z milionu kousků

Nevím, jestli byly dnesak nějaký erupce na slunci, ale Kiki po sto letech usoudila, že by si po obědě mohla dát šlofíka. Úplně mě rozhodila, protože na takový dlouhý časový úseky klidu během dne už nejsem zvyklá a vůbec jsem se nebyla schopná rozhodnout, co dělat dřív. Tyhle dilemata obvykle řeším jediným možným způsobem – někam sebou praštím a čtu si.
A protože jsem se konečně dožila toho, že mám chalupu, za chalupou dva stromy a mezi nima houpací síť, nebylo na první pohed co řešit. Po deseti minutách jsem si začala říkat, že mám divně zalomenou hlavu a chtělo by to nějakej polštářek, což byla velká chyba.
Ukázalo se, že jich tu mám asi sedm a přestože darovanému koni na zuby nehledím, žádnej nemá tu správnou barvu. Normální člověk by se na to samozřejmě zvysoka vykašlal a byl by rád, že má aspoň něco. Ve chvíli, kdy jsem ten poslední svlíkala z potahu mi (pokolikátý už?!) došlo, že já holt normální nejsem.

Než jsem se vzpamatovala, vytáhla jsem stroj a krabici s látkama, ve který pěkně nahoře trůnily zbytky zbytků, který se mi už na deku nevešly, přestože jsem ji nakonec udělala kousíčkovou z obou stran.Deka ze zbytků
Deka ze zbytků
Je to deka dospělácká, takže když chci (a to se stává často), přikreju se s ní v pohodě i s hlavou a předstírám, že jsem zmizela (to už mi obvykle neprojde, ale zkouším to dál).
Za dlouhých zimních večerů třeba vymyslím způsob, jak se dopočítat toho, kolik těch kousků na ní vlastně je. Zatím jsem se totiž v tom chaosu vždycky ztratila někde kolem osmdesáti.Deka ze zbytků Deka ze zbytků
A aby se to nepletlo, okraj má taky zbytkovej. Černá by možná nebyla úplně k zahození, ale to není barva, takže nic;)Deka ze zbytků
No a teď teda zpátky k tomu polštáři. Vzhledem k tomu, že ty kousíčky už byly sešitý a vlastně jsem měla asi pět různě velkých obdélníků, který mi zbyly při seřezávání deky na ten správnej rozměr, stihla jsem ho ještě dřív, než se Kiki probudila.
A oboustrannej je taky!
Snažila jsem se ho prošít do spirály, ale vzhledem k časový tísni jsem ji střelila od oka, takže je to spíš takový mnohovstvý vejce, což se naštěstí ve všech těch vzorech milosrdně ztrácí.
Polštář ze zbytků
Teď jsem konečně náležitě vybavena a až zas někdy za pár měsíců nastane ta vzácná chvíle Krakeního odpoledního spánku, budu se mít i čím přikrejt, aniž by mě iritoval barevnej nesoulad.Deka ze zbytků
Už teď mi v hlavě šrotuje, jak naložit s těma zbývajícíma polštářovejma výplněma, protože jsem už skoro zapomněla, jaký to je šít něco, co nezbere sto let – a to se musí využít!

Odpovědět