Blog

deka Skopelos Not Just Mom

Deka pro letošní červenec!

Nevím přesně, co jsem si myslela, když jsem slibovala, že ušiju deky. Jo, správně. Dvě!
Navíc ne pro mimino, ani pro malý dítě, ale úplně normální přehoz na postel. Že je to vlastně dva metry na metr a půl, a to už ze svý podstaty vylučuje označení „úplně normální“, je mi teď naprosto jasný.
Pozdě, jak jinak.

deka Skopelos Not Just MomVybírat látky mě baví. Tak moc, že jsem kvůli tomu ochotná zapomenout, na co je vlastně budu potřebovat. To je asi dobře, protože jinak bych na něco takovýho nemohla nikdy kejvnout.

deka Skopelos Not Just MomTahle kolekce, co se jmenuje Skopelos podle ostrova v Řecku, kde se točila Mamma Mia, byla láska na první pohled. Když už letos nebude žádný moře, budu se aspoň kochat, říkala jsem si a nadšeně jsem to celý rozstříhala.
Poskládat všech (teď nevím kolik) obdélníků tak, aby se mi to líbilo, je moje druhá oblíbená část. Mohla bych to přesunovat celej den…

deka Skopelos Not Just Mom… ale nemůžu.
To, že kvůli něčemu tak velkýmu, musím vystěhovat polovinu nábytku a i tak skoro visím u stropu, abych si to nepošlapala, by mi až tak nevadilo. Stihnout to celý dřív, než si Kraken střihne svou půlhodinku spánku a začne mi to přeskládávat dle svýho (zatím evidentně zděděnýho po otci) vkusu, je ta pravá výzva! Oproti tomu je celý sešívání čtverců do řad a řad do deky úplná procházka při západu slunce po pláži, s mojitem v jedný ruce, tequilou v druhý a rumem v žaludku.
(ne, fakt mě ani trochu ne*ere, že jsme se k tomu moři letos nedostali;)

Žila jsem v domnění, že mám doma sbírku svíracích špendlíků, kterou by se v klidu mohla vyzdobit středně velká parta punkáčů, vyrážející pogovat někam na fesťák (kam – jak překvapivé – se letos taky nepodívám), ale ne. Dvakrát jsem jich musela padesát dokopupit, než to konečně stačilo.

deka Skopelos Not Just MomAž jednou budou děti v pubertě (a pokud po otci, kromě zvrhlýho vkusu na barvy, zdědí i ten hudební), budou mě nekonečně milovat, když si všechny ty špendlíky před koncertem napíchaj do uší, to je jasná věc!

deka Skopelos Not Just MomTahle špendlící část mi normálně nevadí. Pustím si nějakou audioknihu, uvařím kafe a v klidu si píchám. S miminem v zádech se ale píchá blbě.
(ehm, ehm, koukám, že mi stačí jen pomyslet na fesťák a už se vracím do puberty ;))

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

deka Skopelos Not Just MomAle zvládly jsme to. Kiki dokonce asi na osmej pokus pochopila, že ty špendlíky fakt píchaj a strkala si je do pusy jenom zavřený, což je taková poznámka pod čarou pro případný sociální pracovnice, který tohle čtou.

deka Skopelos Not Just Mom

deka Skopelos Not Just MomTím se moje mentální kapacita zcela vyčerpala, protože nastala ta chvíle, kdy je potřeba spočítat, jakej je obvod tý monstrózní věci, abych měla dostatečně dlouhej lem na okraj. Kdybych nebyla debil a normálně si délky těch stran k sobě sečetla, mohla jsem si asi ušetřit potupný googlení vzorečku pro výpočet obvodu obdélníku, ale zase jsem se aspoň cejtila jako dost hustej matematik.
(Bože, bože, do čehos to duši dal?! ;))

deka Skopelos Not Just MomNepřišívat těch sedm metrů steh za stehem ručně, asi bych si ten výsledek nepamatovala. Takhle to rozhodně ještě dlouho nezapomenu (a můj prostředníček s dírou uprostřed od jehly, která se mi do něj miliardakrát zapíchla tím očkem, kterým je provlečená nit, čemuž bych nevěřila, kdybych to nezažila, tak ten taky ne). Ale po pár hodinách u Poirota jsem zvítězila!

deka Skopelos Not Just Mom

deka Skopelos Not Just Mom

Kdyby Kraken spal přes den víc, než dvakrát dvacet minut a já tímpádem nebyla večer tak hotová, že padám na hubu s dětma, tak bych si snad jednu ušila i pro sebe. Kdyby měla babička koule, tak by to byl dědeček.

Takže já takvoou deku jen tak mít nebudu a basta.

deka Skopelos Not Just Mom

deka Skopelos Not Just MomMusela jsem si ji proto aspoň tisíckrát vyfotit, abych si na podzim neříkala, co že jsem to vlastně celý léto dělala.
Na to, že jsem nutila vlastní matku, aby stála na špičkách na křesle (nemá měřit metr padesát, pak by jí to šlo líp) a v natažených rukách držela deku, přičemž jsem ji povzbuzovala výkřiky typu „pravou ruku torchu natáhni a nekejvej sebou tak, ať to nemám křivý“, asi minimálně jena z nás jen tak nezapomene i bez těch fotek.

deka Skopelos Not Just Mom

deka Skopelos Not Just MomTeď je asi ten pravej čas na nějakou vznosnou myšlenku závěrem.

Škoda, že mě žádná nenapadá.
Asi si pustím Sex Pistols a přerovnám sichrhajsky. Třeba pak na něco přijdu. Do tý doby Punku Zdar a dekám nazdar!

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Odpovědět