Blog

Moje duhová deka

Duhová deka

Nejlepší nápady přicházej obvykle úplně nečekaně. Až docela nedávno mi došlo, že podstatný je, nepropásnout tu pravou chvíli, neztratit se v tom plánování, moc to všechno nepromýšlet a prostě to zkusit. Hlavně proto, že to prvotní nadšení může pro samý oddalování vyprchat. Všechno přece nemusí být promyšlený do posledního detailu. Perfektní věci totiž vzniknou málokdy a když se to vezme kolem a kolem, může to bejt vlastně nakonec trochu nuda, postupovat krok za krokem přesně vytyčenou cestou.

Když jsem se na konci léta dozvěděla, že je konečně na cestě nejočekávanější miminko široko daleko, měla jsem hned jasno, že ode mě musí dostat něco fakt speciálního. Protože má tu kliku, že se narodí někomu, koho znám skoro celej život a kdo je všechno na světě, jen ne obyčejnej. Aspoň pro mě stopro. A vlastně i pro jeho tatínka.
No nic, tyhle srdceryvný řeči mi moc nejdou, jak je asi vidět, ale ona si to Miluška určitě přebere 😉

Co mi bránilo se na to vrhnout dřív než ve chvíli, kdy jsem si přečetla zprávu „já sice žádný stahy necejtim, ale na monitoru jsou prej vidět, takže rodit můžeme v podstatě kdykoli,“ nebylo nic světbornýho, i když by to určitě pěkně doplnilo dramatickej ráz celýho příběhu. Milý dítě prostě zarytě odmítalo roztáhnut nohy. Já jsem sice odjakživa skálopevně přesvědčená, že to bude holčička, ale přece jen nechci bejt navěky ta bláznivá tetka, co mi ušila růžovou deku a já jsem kvůli ní dlouho váhal, jestli jsem fakt kluk.

Před dvěma týdny jsem si konečně připustila, že až se to dozvím, bude pozdě a je třeba vymyslet něco genderově neutrálního. A pak jsem začala plést cosi z duhový vlny a najednou bylo jasno. Když jsem odesílala objednávku na dvacet dvaceticentimetrových pruhů látek a představovala jsem si toho chudáka, co bude muset vytáhnout každou jednu roli, aby z ní ufikl takovej proužek, byla jsem si jistá, že pokud mi do toho eshopu rovnou nezablokujou přístup, proklejou mě minimálně do třetího pokolení. Ale za to riziko mi to holt stálo.Moje duhová deka Teď je asi potřeba napsat, že ještě ve chvíli, kdy jsem ty látky vybalila, jsem neměla vůbec ponětí o tom, co z nich nakonec hodlám udělat. Tušila jsem deku. Duhovou, to samo sebou. Ale jak přesně bude vypadat, mi skoro nedalo spát. Moje duhová dekaPočítala jsem to jako blázen asi sedmkrát, ale spíš jsem ani nemusela, protože (jako většina mých výpočtů) mi to stejně nakonec vyšlo úplně jinak. Jak jsem psala na začátku – celej tenhle proces byl zábava bez ohledu na to, jestli výsledek dopadne perfektně, nebo nějak úplně jinak. A bavilo nás to obě, což je skoro zázrak.Moje duhová dekaPřestože jsem se pořád nemohla vynadívat na ty pruhy naskládaný duhově vedle sebe, rozhodla jsem se na poslední chvíli, že to takhle jednoduchý prostě nebude. Sama sebe jsem sice trochu vynervovala, že dělám chybu, ale byly to spíš příjemný nervy a teď, když na to tak koukám, stály rozhodně za to!Moje duhová deka Moje duhová dekaA teď už jsem celá napjatá, kdy mi přijde zpráva z porodnice a já se konečně dozvím, jestli se do ní fakt zachumlá ta holčička, nebo moje intuice selže úplně stejně, jako už to udělala třikrát u mých vlastních dětí (což je vlastně asi zároveň i odpověď na tu první půlku věty, ehmehm). Moje duhová deka
A aby bylo jasno, že nekecám a byla to rychlá akce, tak tentokrát i video – protože popsat to stručně je nad moje síly.
Stačí kliknout přímo sem a sami uvidíte:  Moje duhová deka

6 Comments

  1. je to super , este aj priestorová ilúzia ti tam nakoniec vznikla 😉

    1. Ta je na tom nejlepší! Jak je ta deka malá, tak to sice až tak nevynikne, ale mně to bohatě stačí 😉

    2. To byl účel, přece! 😉

  2. Absolute perfection! (Jen tím obalit tu flašku s vodkou a může to na reklamní plakáty!)

    1. Já než mi došlo, s jakou vodkou! Kupodivu jsem to šila střízlivá 😀

  3. […] se mi nechce věřit, že už to bude půl roku, co jsem došila svou veleslavnou duhovou deku. Zbyla mi z ní relativně velká hromada látek. Relativně píšu proto, že jsou to všechno asi […]

Odpovědět