Blog

jolanka-a-vojta

Fotografický paradox

Ačkoli si někdy připadám jako úchyl, co neustále na někoho míří objektivem a svou oběť nutí tvářit se inteligentně, mám strašně málo fotek.
Myslím tím těch použitelných. To jsou takový, na kterých nikdo neslintá, nešilhá, nedloube se v rypáku, nedrbe se mezi nohama, nebo nemá čtyři brady a vyvalenej pupek jako stará Škopková.

V červenci jsem se proto rozhodla, že je na čase tomu učinit přítrž a svěřit smečku do rukou profesionála, protože (co si budeme povídat) člověk potřebuje mít na co koukat, když má chuť to tady všechno postřílet a koupit si jednosměrnou letenku na Havaj. V takový chvíli je totiž k záchraně životů nutná hmotná připomínka toho, že maj i světlý chvilky.
deti1

Nevím, jak to Soňa udělala, ale mám díky ní takových fotek víc, než za poslední půlrok dohormady.
jolanka-a-vojta1 jolanka-a-vojta2 jolanka-a-vojta4

Dokonce mi ani nevadí ta brada splývající s krkem a břuch hodný vyvržený velryby. Tak to holt je a až za padesát let začnu přicházet o zrak, ani si toho nevšimnu.

alena-s-detmi holky

Že jsme se na to patřičně vyfikli, je doufám vidět na první pohled – nevím, čím to je, že jakmile mám šít něco pro sebe, nikdy mi do oka nepadne žádná šílená barevnost. Asi jsem suchar nebo co. Aspoň nám to ale ladí, ne?

jolanka2 jolanka-a-vojta3

jolanka-a-vojta5

Mám z nich i po těch dvou měsících pořád radost a už teď se těším, jak jim je v pubertě budu cpát pod nos jako důkaz toho, že se uměli i nešklebit a měli se (chvílema) fakt rádi!

Jo a pokud byste taky takový fotky potřebovali (a ruku na srdce – ty potřebuje každej!) – Soňa fakt umí zázraky, a to nejen s foťákem, což je při pohledu sem (klik) zcela jasný!

Uložit

Odpovědět