Blog

Háčkovaná čepička s kytkou

Háčkuju!

A sama tomu nemůžu uvěřit!
Háčkování je něco, co jsem odjakživa obdivovala a vždycky chtěla umět. Trpěla jsem nějakou utkvělou představou, že to je děsně složitý a když mi to někdo nevysvětlí, nikdy se to nenaučím.

Nedávno mi došla jedna zásadní věc (ano, mám vedení až přes Moskvu a učím se s tím žít) – mám internet! Hledám na něm kdykoli cokoli, včetně návodů na porcování kapra, broušení trámů, šití knoflíkový dírky, odstraňování žvejkačky z vlasů a vůbec, samý zásadní informace. Podstatný je, že to, co hledám, vždycky najdu. Proč mě to nenapadlo už dávno, je samostatná kapitola, ale protože se nechci pouštět do sáhodlouhých rozborů svých mozkových dysfunkcí, nebudu se zbytečně rozepisovat.

V první chvíli jsem byl lehce zmatená, protože na dotaz jak uháčkovat čepičku mi youtube vyplivl asi tisíc videí, čímž ve mně ještě upevnil pocit, že jsem poslední na světě, kdo to nikdy nezkusil. Po sáhodlouhým váhání, podle kterýho z nich to mám teda udělat, jsem klikla na první nabízený a uháčkovala jsem (přesně v následujícím pořadí):

  • olejovou skvrnu
  • šišku
  • avantgardní pavučinu
  • při troše fantazie podložku pod skleničku (to už jsem se blížila kýženému kruhu)
  • pokrývku hlavy pro jeptišku (nebo kápi, záleží, čemu fandíte víc ;))

Všechno jsem zhnuseně hned vypárala (už jsem říkala, jak snadný a rychlý to je oproti šití?), což mě teď mrzí, protože obrazová dokumentace obludného obludária se vždycky hodí. Vyfotila jsem až předposlední výtvor, pracovně nazvaný Cipískův tralalák, kterej mě uvedl do euforických stavů – kdyby to dítě mělo trochu jinej tvar hlavy (zhruba jako kovadlinu), dalo by se to při troše fantazie použít!Háčkovaná čepička
Chybička se vloudila kdesi na koncích řad, ale byla jsem pevně odhodlaná to znovu nepodělat.
A vyplatilo se.
Ještě jsem ji trochu vytunila, což čirou náhodou zakrylo ty divný mezery, co mi na některých místech zcela neúmyslně vznikly a po několik provztekaných večerech je moje první čepice na světě!
Háčkovaná čepička s kytkou
Sama nevím jak se mi podařilo trefit tu velikost, ale přísahám, že to sedí a ani jsem nemusela použít to vteřinový lepidlo, co jsem si pro všechny případy nachystala.Háčkovaná čepičkaVzhledem k tomu, že jsem tu jedinou čepičku háčkovala osmkrát, jsem měla dostatek času a prostoru zjistit, že mě to fakt baví. Narozdíl od vyšívání to totiž rychle přibejvá a dá se to vzít s sebou i tam, kam by se soudnej člověk se šicím strojem necpal.

Samou radostí jsem dostala úplně šílenej nápad (zase!) a vyplenila místní galanterii.háčkuju
Představu mám zcela jasnou.
Jen doufám, že tentokrát budu víc háčkovat, než párat. A kdyby ne, taky dobrý, aspoň se jednou v důchoďáku nebudu nudit. 😉

Komentáře

  1. Definitivně ses zbláznila! Jak můžeš říct, že to rychle přibejvá? Co umím šít, tak mi připadá, že nic jinýho rozhodně nepřibejvá 😀
    (A intenzivně myslím na to, jak ses mi pokoušela vnutit Praktickou ženu, kdyžs čekala Vojtu… Že prej nejseš vůbec praktická, nikdy nebudeš háčkovat nebo plíst a koupilas ji výhradně kvůli punčocháčům!)

    1. Já to porovnávám s tím vyšíváním, to bylo peklo na zemi 😀
      A Praktickou ženu?! To si vůbec nevzpomínám, tyjo – asi si ji zase budu muset koupit, když se teď blížím k tomu důchodu 😉

Odpovědět