Blog

Jak jsem si potáhla křeslo

Nevím, jestli moje sílící touha po ušáku souvisela s nějakou krizí středního věku, nebo s tím, že mám konečně kamna, ke kteým by se dal postavit, ale ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeden úplně geniální na mě čeká na Sázavě, to začalo bejt nepodstatný.
Sice jsem netušila v jakým je stavu, ale o to nešlo, protože jsem s ním měla velkolepý plány, a i když jsem si úplně přesně neuměla představit, jak to bude probíhat, jedno bylo jistý – až s ním skončím, vlastní matka ho nepozná 😉

Je pravda, že během uplynulýho roku a půl jsem vykuchala, rozřezala, smontovala, natřela a jinak předělala slušnou partu různých kusů nábytku, ale ještě nikdy jsem se nepokoušela o nic čalouněnýho, takže nemá smysl předstírat, že jsem nebyla předposraná z toho, co všechno bych mohla nenávratně zvorat.
Z počínající stresový paralýzy mě dostal čalounický rychlokurz, který jsem si večer uspořádala sama se sebou, půllitrem (no dobře, tak dvěma) střiku a mým věrným přítelem youtubem, Usínala jsem se zásadním poznatkem, že všechno, co se nepovede napoprvé, půjde za pomoci kladiva nějak znovu napravit.

Pevně odhodlaná a vyzbrojená kleštěma (na hřebíky), šroubovákem (na svorky) a litrem kafe, jsem se na to vrhla. Vzhledem k tomu, že z celý svlíkací akce mám přesně 257 fotek, je jasný, že mi to trvalo skoro celej den a pokud bych měla všechno popisovat podrobně, nikdo by tohle nikdy nedočetl až do konce, takže odteď už budu stručná (hehe).DIY křeslo patchwork
Pokud se do podobný činnosti někdy budete pouštět, stačí si pamatovat, že
1. je to jako loupat cibuli – začala jsem zespodu a celkem snadno se dalo poznat, která vrstva je nahoře a která pod ní
2. každej jeden krok jsem si do zblbnutí fotila. Kdybych to neudělala, nejpozdějc u třetího se totálně ztratím, protože není v lidskejch silách si pamatovat, co je přišitý k čemu a jak je to kde přibitý
3. není potřeba složitě páčit kažej hřebíček – většina látky jde urvat, to železo se tím trochu uvolní a jde ven snáz.DIY křeslo patchwork
Když jsem skončila, měla jsem slušnou hromadu těch původních látek. Taky molitany, který sice byly žlutý, ale nijak prožraný, plesnivý, ani smradlavý, což mě potěšilo, protože zrovna ty se mi nový dávat fakt nechtělo.
Koupila jsem čtyři metry bavlny, což se ukázalo jako největší brzda – každej ten kus jsem musela ještě podložit vatelínem a jinou látkou a celý to prošít, abych si byla jistá, že to bude dostatečně pevný a jen tak se to neprošoupe. Jenže žádnou hezkou potahovou látku jsem prostě nesehnala a ústupky nebyly v plánu, takže můj boj, žejo.DIY křeslo patchwork
Tu čalounickou svorkovačku mám z Lidlu a miluju ji skoro stejně, jako vlastní děti. Na sedák jsem ušila potah, ten jsem zespodu nacvakala a bylo po srandě.DIY křeslo patchwork
Protože jsem se bála, že až se dostanu do fáze, kdy bude potřeba potáhnout opěradlo, nezbydou mi látky, který na něm chci mít, ušila jsem si ho s předstihem. Taky jsem nacvakala látky na boky a nastal čas měření.DIY křeslo patchwork
Nejsem žádnej matematickej génius a kdybych to měla celý měřit a počítat sama, stopro mi někde něco nevyjde, takže jsem si prostě obkreslovala ty kusy, co jsem původně svlíkla a sešívala jsem je k sobě podle fotek. Nejdřív uši zevnitř…DIY křeslo patchwork
…pak opěrky na ruceDIY křeslo patchwork
DIY křeslo patchworkV týhe chvíli jsem si naivně myslela, že jsem v půlce, ale sekla jsem se.
Taky jsem definitivně pochopila, že udržet ty špinavý smraďochy v dostatečný vzdálenosti bude do budoucna velká výzva.DIY křeslo patchwork
Nicméně jsem začínala vidět světlo na konci tunelu a přestala jsem litovat, že jsem si tím nekonečným sešíváním a prošíváním tak strašně přidělala práci.DIY křeslo patchwork
Uši zvenku. V tuhle chvíli už bylo jasný, že ty původní čtyři metry mi stačit nebudou a objednala jsem další dva.
Taky jsem hodněkrát (možná až moc nahlas a určitě ani trochu slušně) zalitovala, že neumím používat náprstek, protože prošít všechny ty vrstvy k sobě mě stálo otisky na pravým ukazováčku – jinak než ručně a neviditelným stehem to totiž bohužel nešlo.DIY křeslo patchwork
Spodek. vepředu byl rychlá akce…DIY křeslo patchwork
…narozdíl od těch boků.
Nejdřív se ukázalo, že soudruzi z NDR přece jen udělali při překreslování původního potahu někde chybu a kus dřeva mi tam zůstane čumět, což naštěstí vyřešily provizorní záplaty a kámoška svorkovačka.DIY křeslo patchwork
Pak jsem to všechno vítězoslavně přitloukla a ručně přišila jen proto, abych vzápětí našla kus molitanu, kterej jsem jaksi zapomněla strčit pod to, ale co. Opakování matka moudrosti, žejo.
DIY křeslo patchworkKnoflíky jsem sice chtěla potáhnout pořádně, ale žila jsem v bludu a doma mi žádný nezbyly. Představa, že je musím někde objednávat a zdržovat se x dnů čekáním než přijdou, mě natolik znechutila, že jsem vzala zavděk těma původníma a prostě jsem na ně našila novou látku.
Jasně, zblízka nejsou úplně kulatý, ale kdo je, ne? 😉DIY křeslo patchwork
Co  jsem ovšem netušila bylo, že k tomu, abych propíchla ten tlustej molitan a zároveň se trefila do tý správný dírky v překližce, mi chybí buď nějakej grif, nebo nadpřirozený schopnosti. Musela jsem se rozhodnout, jetli chci u těch stopadesáti marnejch pokusů (na každej knoflík) strávit půl dne, nebo jestli ten potah radši zase odsvorkuju a propíchnu to na etapy.
Kupodivu jsou neváhala ani minutu…DIY křeslo patchwork
…a vyplatilo se, protože postupně to byla rychlovka. Můj oblíbený stoletý čalouník odkudsi z Argentiny mě naučil dokonce takovej fikanej uzel, díky kterýmu ty knoflíky nejen stáhly molitan a vypadaj super, ale navíc by mohly i nějakej ten pátek vydržet (ťukťuk).DIY křeslo patchwork
Při tom přibíjení desky jsem se přistihla, že tam dávám možná o něco víc hřebíčků, než by bylo nutný, protože to mlácení kladivem mě úchylně uspokojuje, ale udržela jsem se a nepraštila jsem do nikoho z vypruzujících potomků, což považuju za vítězství ducha nad hmotou.DIY křeslo patchwork
Při přišívání tý látky na zadek jsem přišla i o poslední zbytky kůže na prostředníčku, ale kupodivu mi to vůbec nevadíDIY křeslo patchwork
No a ten spodek, ta to už byla úplná pohoda! Ty původní kolečka byly rezavý a vyčvachtaný a vracet je tam nehodlám. Původně jsem sice plánovala, že koupím nový, ale čím víc o tom přemejšlím, tím míň se mi na to chce montovat cokoli, čím by se dala poškrábat podlaha a možná bude nejbezpečnější, když s ním prostě nepůjde hejbat vůbec.DIY křeslo patchwork
Trvalo mi to neuvěřitelně dlouho, ale můžu si za to z velký části sama.
Jednak jsem si to zkomplikovala tím nekonečným sešíváním a prošíváním látek a druhak jsem si porodila tři děti který maj prázdniny a na nějaký moje křeslo mi zvysoka kašlou, takže se to jinak než po kouskách holt dělat nedalo.

No a teď ho hodlám naložit do auta a odvézt někam, kde ho budu moct v celý kráse vyfotit, protože si to zaslouží.
A já vlastně taky, ne?

Komentáře

  1. Je překrásný! Psala jsem ti to v průběhu, ale napíšu to klidně znovu – je překrásný, překrásný, překrásný a ty jsi nesmírně šikovná!!! Fakt pecka – už se nemůžu dočkat, až ho uvidím naživo!!

  2. Díky, díky! Co až ho uvidíš, počkej až si do něj sedneš, to je teprve zážitek 😉

Odpovědět