Igelitky jsou zlo, to se asi shodnem. Jednu nespornou výhodu jim ale nejde upřít – jsou fikaně vymyšlený a i když nejsou nijak obří, vejde se toho do nich překvapivě hodně. Hrozně dlouho jsem se chystala nějakou vypreparovat, abych zjistila, jak jsou udělaný, ale dokud jsem nenarazila u Wash-m-paper na látku, co vypadá jako korek, nějak mi chyběla motivace.
Stačilo 40 centimetrů, necelá hodinka času a bylo hotovo, což vždycky potěší.

Tady je důkaz, že nekecám a fakt je to látka – neuvěřitelně měkká a přitom úplně pevná (už jsem v tý tašce táhla i tři mlíka a ani se nehla).
A protože ušít ji zvládne i malý dítě, byla by škoda to nezkusit, ne? Stačí těch 40 centimetrů přehnout napůl, trochu si zarýsovat , vystřihnout prostředek a…
…tradá, ucha jsou hotový!
Jakmile to začne vypadat jako taška, je potřeba sešít nejdřív boky…
…a než se vrhnete na dno, ohnout ještě  na každý straně asi 5 centimetrů, protože to je přesně ten klíč k dosažení pravýho igelitkovýho tvaru.
A aby se ucha divně nerozšklebovaly…
…sešijete je odshora asi 15 cm. Čím kratší to sešití bude, tím víc půjde taška tevřít, ale pokud to má držet aspoň trochu tvar, je těch 15 akorát.o
Ze zbytků jsem ještě nakonec doprostřed našila epesní mašličky, protože občas se hodí mít to celý jak zavřít…
…a když ne, jsou schovaný vevnitř a nijak mě neiritujou.
Z toho korku jsem nadšená, ale určitě by to šlo ušít i z jakýkoli jiný pevnější látky, jen to chce něco, co se netřepí a vypadá to hezky i z rubový strany – třeba takový ty Ikea látky na závěsy by fungovaly určitě a asi to budu muset ještě vyzkoušet, protože tašek není nikdy dost 😉