Blog

Jsem báječná a starostlivá a ne že ne!

Naše Kiki miluje Prasátko Pepinu. Sice umí říct dohromady asi dvě a půl slova, ale Pepa je jedno z nich. Taky si ji umí pouštět sama na telefonu, což několikrát denně fakt oceňuju. Co už mě tolik nerajcuje, jsou ty reklamy, který se jí sem tam zapnou před tím, než se Pepina vítězoslavně vyválí v další kaluži. Dneska jsem třeba na jedno ucho zaslechla tohle:

„Jsem starostlivá máma. U svých děti nepodceňuji ani malý kašlík, proto jim dávám Blebleble.“

Skoro jsem se složila k zemi.
Nevím, jestli bych se radši setkala s autorem toho úchylnýho výkřiku, nebo s kýmkoli, kdo je jeho cílovou skupinou. S oběma bych si určitě měla hodně co povídat, protože já jsem taky báječně starostlivá a veskrze úžasná máma!

Pokud jsem o tom kdy pochybovala, tak když jsem se dneska ráno v Jednotě u regálu svíjela v záchvatu smíchu natolik, až jsem Kiki vzala přes hlavu košíkem a ta začala hystericky ječet jako bych jí právě vyrazila přinejmenším mozek z hlavy, moje pochybnosti se nadobro rozptýlily.

Jo, už se k tomu konečně dostávám…

O víkendu jsme měli návštěvu. Velkou návštěvu. Hodně děti, hodně psů a vůbec hodně všeho. Po takových návštěvách většinou zbyde (kromě popcornu pod matracema a na jiných překvapivých místech) i spousta dobrot ke snídani.  Pokud jsou obzvlášť slušně vychovaný (a to naše návštěvy jsou – nesouvisí to s tím, že se bojej, že co si nepřivezou, to nedostanou a kdo tvrdí něco jinýho, ten je buran), není potřeba ani vařit oběd.

Proto jsem Vojtovi dala ten igelitovej pytlík s malinkýma piškotama, kterej ležel na lince hned vedle vánočky (tu jsem taky nepekla), když somroval o něco na chuť – určitě tam zůstal po tom miminu, co se ládovalo kaší a přesnídávkama, jasná věc.
Snědl je všechny a byl nadmíru spokojen.
Já taky, protože na mě aspoň zbyla ta vánočka, žejo.

No a najednou je úterý a doprdelepráce…

…já úplně zapomněla na Orinku!
Ta fakt není mimino, ale kolie a přísahám na vlastní pupek, že jsem o existenci takový věci pro psy neměla až dodneška ani tušení!

Tak snad ho Vojta taky ještě aspoň pár let mít nebude, protože už teď jí máloco a jsem přece ta starostilvá máma, co ho hlady umřít nenechá, no ne?!

(jen tak pro jistotu – není v nich nic hnusnýho, že ne? 😉 )

Odpovědět