Blog

Karanténa v březnu

Mám takovej neblahej pocit, že na letošní jaro jen tak nezapomenu, ale ráda bych si pamatovala spíš to dobrý.

To, jak jsem tak dlouho měla pocit, že dělat si zásoby je zbytečný, až jsem na poslední chvíli v naprostý panice nakoupila tři kila masa, pytle těstovin a asi deset konzerv s rajčatama (vůbec nevím proč, a mám je doma dodneška), zapakovala děti a půl bytu do auta a vyrazila na chalupu, bych třeba bez výčitek radši zapomněla.

Prvních pár dnů jsme nějak nevěděli, co se sebou, o čemž svědčí i to, že mě Kiki přinutila upéct dort s kravskejma skvrnama a já se ani nebránila. V rámci snahy o nějakou konstruktivní činnost jsem ze stodoly vytáhla starý šuplíky, natřela je a mám konečně noční stolko-poličky, což je významný plus.

Roušky. Věc, která mě pár dnů hrozně uklidňovala, protože jsem měla aspoň na chvíli pocit, že někomu můžu pomoct a mám (doslova) do čeho píchnout. Spotřebovala jsem všechny gumy a zbytky látek, který jsem kde našla, rozdala a rozeslala jsem jich skoro osmdesát a pak jsem musela přestat.
Neustále mi někdo zoufale psal, že potřebuje další a to, že i kdybych nejedla a nespala, stejně nemůžu všechno stihnout, vedlo akorát k tomu, že jsem nemohla usnout a roušky mě strašily i ve snu.

Ta pravá sranda ovšem jednoznačně nastala ve chvíli, kdy se zavřela škola a elektronická žákovská se začala plnit úkolama. Na ledničce neustále visely seznamy všeho, co je potřeba udělat, který se prodlužovaly rychlejc, než jsme stíhali odškrtávat a já vytáhla pletení ve snaze zachovat si aspoň zbytky zdravýho rozumu.
Vojtův přístup s otočením papíru prázdnou stranou nahoru a upozorněním, že se z toho nemusím posrat aspoň v neděli, rozhodně bodnul.

Zatímco Vojta napětí ventiloval modelínou a vyšíváním(!)…

…Kiki úplně propadla poslechu Ušouna Rušouna na Radiu Junior a neustále malovala – každej den jsem děkovala, že její genetická výbava je v tomhle ohledu taková, protože jinak by se asi unudila k smrti.

Jakmile se trochu oteplilo a dalo se vydržet venku bez rukavic, začalo to všechno bejt aspoň malinko optimističtější…

… s výjímkou geometrie pro šestou třídu, to byl opruz za každýho počasí a průsečíky přímek mi doteď způsobujou nelibý pocity v žaludku.

A aby bylo jasný, že tohle jaro začíná fakt dost divně, došlo i na pouštění draka.

Zpětně nechápu, jak jsme ty první tejdny přežili, protože ty neustále se měnící informace a nejistota ohledně všeho, byly šílený, ale zvládli jsme to. Bez chalupy a vína by to ovšem šlo o dost hůř!

Odpovědět