Blog

Kiki slaví!

Poslední dobou se mi stává často, že než si ráno stihnu vypít kafe, je večer.  Začínám si na to pomalu zvykat. Nic jinýho mi ani nezbejvá, protože jsem zatím nepřišla na žádnej účinnej způsob, kterým by se dal čas zpomalit.
Že to podobně funguje i s delším časovým úsekem, než je den, mě celkem překvapilo. Nějak se mi nechce věřit, že už je to rok, co se narodila, ale už to tak bude.

Prostě ideální čas na trochu toho bilancování. O tom, že pokrok nezastavíš a když mimino roste, je potřeba to pravidelně dokumentovat, už jsem psala tady. Vytáhla jsem proto deku s představou, že je na ni všechny tři fláknu, párkrát vycvaknu a bude hotovo.

Zásadní rozdíl mezi focením bezbrannýho nemluvněte a ročního buřta jsem odhalila ve chvíli, kdy se Kiki rozhodla pro trochu toho jogínskýho protažení v pozici střechy…
Kiki 1 rock!
…. a následnýho vystavování svýho vlasovýho porostu (ehm) v pozici zcela nežádoucí.
Kiki 1 rock!Naštětstí mám po ruce zkušenější vyjednavače a vysvětlovače a nakonec jsme ji společnými silami přiměli k tomu, aby sebou konečně na ty záda flákla.
Kiki 1 rock!
Kiki 1 rock!
Při stopadesátýosmý fotce, na který někdo někoho škrtí, dusí, nebo jinak obtěžuje, případně se aspoň tváří jako psychouš, jsem se sice už začínala vzdávat naděje na úspěch, ale když už nic jinýho, trpělivost mi za ten rok zřejmě ještě o něco povyrostla (pochval se, nikdo jinej to za tebe neudělá) a nakonec jsem zvítězila!

Tradá!
Kiki 1 rock!

Neuvěřitelný, co?
Ještě že zatím aspoň nechodí, protože jinak už má do miminka fakt daleko!

Odpovědět