Byl jeden nechutnej domeček a v tom domečku já.
A stoleček.
Špinavej jak prase a s epesním černým sklem jako třešničkou na dortu.
Než jsem si uvědomila, co dělám, táhla jsem ho do auta a byl můj. 
Sklo v místnosti, kde se pohybujou mé drahé, klidné a slušně vychované děti, je jedno velký NE. A na stole hned dvakrát. Takže milý sklo letělo jako první.
Trocha Sava ještě nikoho nezabila a byl jak novej. Ta bílá barva tomu DOST pomohla, to je ovšem taky fakt.
(A ta tma v  pět večer je humus! )
Bílá barva je super, o tom žádná. Taková minimalistická.
Celá já!
Ehm.
Vydržela jsem se kochat asi tak tři minuty, než jsem začala zběsile hledat tu zlatou barvu ve spreji. Byla jsem tak rychlá, že mě ani nenapadlo si vzít nějaký rukavice, takže zhruba půl roku nemusím na manikůru (pokud bych tam teda chodila žejo).

Ty díry, co tam byly proto, aby to sklo neklouzalo, jeho zmizením v útrobách stodoly jaksi pozbyly smyslu a byla jsem pevně rozhodnutá je ignorovat, ale nakonec jsem vyměkla. A dobře jsem udělala, protože to ani nebolelo.
Večírek s lepící páskou, která mi došla zhruba o hodinu dřív než víno se taky vydařil.
Už když jsem se ráno probudila a obhlídla jsem svůj noční výtvor, bylo všem okolo jasný, že skandinávskej dyzajn si zase neužijou.
Mimochodem – věděli jste, že když se smíchá růžová se žlutou, vzikne obstojná lososová? Já teda ne!

Nožky jsem nedělala podle pravítka a ta barva mi tekla všude kolem, takže jsem ji místy strhla i s tou páskou, ale vůbec mě to neirituje, Boky má totiž zlatý, a ty to všechno zachraňujou. 
Ten pocit, kdy to všechno zaschlo a pod tou páskou fakt zůstaly bílý čáry, ten jsem si vážně užila. Až mě mrzelo, že jsem ji měla tak rychle odlepenou – klidně bych to dělala mnohem dýl 😉
A protože známe svoje lidi, došlo i na můj oblíbenej parketovej lak – když se po něm může šlapat, snad aspoň na pár tejdnů zařídí, že z toho veledíla nebudu mít jeden velke poškrábanej flek.
Jo, je šílenej, ale já to holt jinak neumim.
Příště se budu muset víc ovládat a vzít něco menšího, protože jinak se sem za chvíli nevejdem 😉