Blog

Měla jsem plán

Pokud se mi podaří neutéct od zubaře už ve chvíli, kdy v čekárně uslyším z ordinace zvuk vrtačky, ze stresu se nepočůrám cestou na křeslo a během vrtání nebudu brečet, koupím si za odměnu nějakou pěknou látku a ušiju si triko.
Jednak proto, že triček není nikdy dost, ale hlavně za statečnost, protože bych mnohem radši šla znovu rodit než k zubaři, a to, že jsem se tam dokopala, už samo o sobě zasluhovalo minimálně medaili.

První látka, která mi padla do oka, byla úplně perfektní, až na jeden drobnej detail – nebyla to tričkovina, ale spíš plavkovina. Za normálních okolností bych to možná trochu líp promyslela, ale ta umrtvující injekce mi nějak zatemnila mozek nebo co. Během tří vteřin jsem se usnesla, že nastal čas ušít si vlastní legíny, když stejně skoro nic jinýho nenosím a když už, tak rovnou dvoje, protože troškař teda rozhodně nejsem.
A aby se neřeklo, že jsem úplně odbočila z vytyčený trasy, přihodila jsem tam jednu puntíkatou, ze který by mohly bejt třeba  i dobrý šaty, kdyby náhodou z toho trika sešlo.

Na to, že jsem legíny v jiný než dětský velikosti šila poprvé v životě, jsem to hned trefila…
…takže napodruhý nebylo potřeba dělat žádný změny a byla to fakt rychlá akce.
A jak je asi vidět,  zase jsem bez trička – nicméně tenhle svetro-mikino-hazuk je jedna z nejpohodlnějších věcí, který mám a nosím ho skoro pořád.
Moje plány maj většinou svoje trhliny, ale to přeplánovávání má taky něco do sebe – i když pod vlivem postzubařskýho stresu asi příště radši nic nakupovat nepůjdu, abych neskončila s montérkama;)

Odpovědět