Blog

Moje koronamandaly

Že háčkování je uklidňující činnost, vím už docela dlouho. Oproti šití má tu nespornou výhodu, že se dá vzít s sebou kamkoli. Třeba do lesa.

Většina mých karanténních mandal vznikla jako úplná znouzecnost. Potřebovala jsem prostě dělat něco aspoň zdánlivě smysluplnýho.

Tři ze tří dětí navíc potvrzujou, že pokud matka během smolení domácích úkolů drží v ruce háček a počítá oka, není na příjmu tolik jako obvykle a ledacos jim projde.


Aniž bych to měla v úmyslu, často mi z toho stejně lezly malý střapatý koronaviry, ale většinou to jako vymejvání mozku fungovalo.

Kam s nima vyřešily kruhy na lapače snů, který se daj objednat na internetu a (původně) prázdná zeď v ložnici, takže jsem je množila bez výčitek.

A co se osvědčilo v první vlně, funguje i ve druhý.


Jen to tentokrát už neberu tak rychle, přece jen mi trochu místo na zdi ubejvá, ale baví mě to furt stejně.


I tak už se ale těšim na to, že tohle všechno skončí a budu si je háčkovat jen tak pro radost, ne pro tu terapeutickou funkci 😉

Odpovědět