Blog

Sníh

Nasněžilo! A já vím přesně proč.

Naše auto je dost chytrý. Chytřejší než já. Nenechá mě přelaďovat rádio když couvám, například. Usoudilo tudíž, že období snídám vánočku-obědvám cukroví-nevečeřím, protože se do mě už nic nevejde je třeba razantně ukončit a vyřadilo si z provozu cosi, co se jmenuje filtr pevných částic. Netuším, co to je, kde to je, ani k čemu, ale vím, že díky tomu odmítá zrychlovat a odebralo se do servisu.

Chodímě tudíž opět pěšky. Aby ten pohyb byl pěkně anaerobní (což taky přesně nevím, co je, ale zní to dostatečně namáhavě), muselo samozřejmě nasněžit. Tlačit kočár po suchým chodníku zvládne kdekdo. Razit si cestu závějema proti větru fučícímu do ksichtu sníh tak, že nevidíte, kam jdete a nemůžete se ani nadechnout, přičemž je ještě v osm ráno tma jak v řiti a vám pekelně podkluzujou boty, to je teprve ta pravá ušlechtilá zábava.
Sníh
Vojta si to nemyslí. Jako správný syn Polabí totiž sníh zas tak často nevidí. Už vůbec si ho nemá příležitost strkat do pusy, házet na hlavu a nebo se v něm rovnou válet jako psychouš bez ohledu na to, že leží v břečce těsně vedle silnice. Pět set metrů se tímpádem dá jít i půl hodiny. Zatímco on nadšením nadskakuje dva metry vysoko (a po stopadesátý padá do toho bahna vykukujícího zpod sněhu), já zjišťuju, že Kikina nemá čepici. Jako by nestačilo, že vyhodila už čtvery rukavice a proto chodí i v mrazu s holejma rukama. Teď nemá ani nic na hlavě a spokojeně si drbe pleš, zatímco jí na ní padaj vločky velikosti tý ztracený čepice.
Sníh
Počítat sice moc neumím, ale vracet se další půl hodinu zpátky a absolvovat to celý ještě jednou (přičemž nejsme ani v půlce cesty) jsem vyhodnotila jako větší zlo, než holou hlavu a tvářila jsem se, že to omrzlý dítě prostě není moje. Že ten kočár jen někomu hlídám a úplně náhodou ho přitom šoupu před sebou.
Sníh SníhMusím ale uznat, že když nakonec přestalo foukat a padat a vůbec, koukalo se na to hezky.
A čepice se našla. Dvacet metrů od domova. Vypadala, že na ni pár lidí šláplo a někdo ji asi i počůral (snad to byl jen pes!), ale mám ji.
Ještě že jsem se nevracela.

Jo a to auto nebude ještě minimálně tejden.
Takže si pořiďte sněžnice, protože obleva jen tak nepřijde!

Komentář

  1. Jak jsi mi připomněla zimu před 7 rokama! I frekventovaná silnice na nábřeží v Podolí, na kterou jsem koukala z okna, byla bílá! A ty vejlety ven s novorozencem a dvouleťákem, co skoro nechodil! Ach jak jsem milovala ty cesty na nákup s miminem v šátku a batoletem v kočáru, kterej se nedal prorvat závějema! Případně do večerky „Je to jenom kousek“ s miminem v šátku a batoletem za ruku (prvních 5 metrů), nebo za krkem (zbytek cesty)! Může se mi někdo divit, že od 2. šestinedělí piju kafe????

Odpovědět